20 C 187/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] za období od [datum] do [datum], resp. [datum] k vozidlu [anonymizována tři slova], [registrační značka], když poměrné pojistné činilo 1 109 Kč a náklady upomínání a vymáhání za dvě upomínky 600 Kč, a úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] (103 Kč). 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, písemnost mu byla doručena náhradním způsobem na adrese trvalého bydliště, kam je mu dle zjištění soudu vyplácen invalidní důchod pro III. stupeň invalidity. Na telefonickém kontaktu dle smlouvy bylo hovořeno s údajnou družkou jmenovaného, jemuž měl být předán vzkaz soudu, k možnosti sdělit jinou adresu pro doručování, avšak bez odezvy. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně pojistnou smlouvou ze dne [datum] prokázala povinnost žalovaného hradit ve vztahu k pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (tzv. povinné ručení) 1 031 Kč čtvrtletně od [datum] na dobu neurčitou, smlouva sazebník poplatků neobsahuje, samostatný sazebník č. l. 22 podpis žalovaného nenese. Rozpisem plateb č. l. 21 žalobkyně prokázala, že samotné pojistné činí 1 109 Kč, 2x 300 Kč je požadováno na nákladech vymáhání. Dopisy č. l. 15, 17 a 18 žalobkyně prokázala upomínky žalovanému, výstrahu před zrušením pojištění a výpověď smlouvy ke dni [datum] (od tohoto dne se tak zřejmě jednalo o nepojištěné vozidlo!). Právní zástupce žalobkyně prokázal předžalobní výzvou č. l. 19 a podacím archem č. l. 20, vypracování a odeslání kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku a zejména pak v režimu zákona č. 168/1999 Sb. Nárok na částku 1 109 Kč z titulu dlužného pojistného je tedy nepochybný a soud mu mohl I. výrokem shora vyhovět. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok z takové jistiny za žalobkyní uplatněné období činí 67 Kč. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 6. Pokud se týká částky 600 Kč a příslušné části úroku z prodlení, soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (64,9 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (29,8 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Ostatně kvalifikovanou předžalobní výzvu zasílá i sám žalobce, právní zástupce tak jeho úsilí duplikuje a dokládá vlastní doručení takové výzvy. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o nezanedbatelnou částku, žalovaný je dle četných exekucí zřejmě předlužen, čerpá invalidní důchod, o zaměstnání se ke dni [datum] připravil porušením pracovních povinností a probíhá uprchlická, energetická i ekonomická krize. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl dvousplátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění nákladového výroku, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. Nezbývá než doufat, že žalovaný ve vlastním zájmu lhůtu k plnění přijme jako možnost vyhnout se navýšení těchto částek o náklady případného exekučního řízení o další tisíce Kč.