20 C 232/2022-33 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného z pojistné smlouvy [číslo] (pojištění odpovědnosti za provoz vozidla [anonymizováno], [registrační značka] [číslo], ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) ze dne [datum] v rozsahu jak v I. výroku shora, a to za období nehrazení pojistného od [datum] do [datum], kdy pojištění pro nehrazení další splátky zaniklo (ode dne [datum] se tak jedná o nepojištěné vozidlo a žalovaný tak může očekávat, že bude čelit nároku od [obec] kanceláře pojistitelů, ostatně v řízení sp. zn. 18 C 317/2022 se tak již ve vztahu ke shodnému vozidlu stalo a za období od [datum] do [datum] mu již byla rozsudkem ze dne [datum] uložena platební povinnost a pokud se žalovaný o obsah tohoto rozsudku nebude zajímat, pravděpodobně může očekávat podání exekučního návrhu a tím znásobení pohledávky o náklady exekučního řízení). Smlouva měla být sjednána prostředky elektronické komunikace, přičemž žalovaný ke smlouvě přistoupil úhradou prvního (čtvrtletního) pojistného (1 572 Kč). 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po něm pátral a zjistil adresu jeho posledního faktického pobytu jak v záhlaví shora, kde mu doručil do vlastních rukou. Žalovaný nereagoval. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou – k čemuž v řízení došlo. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V daném případě to platí dvojnásob, neboť lze předpokládat, že pokud by soud v tomto řízení žalovaného neinformoval o rozsudku ve věci sp. zn. 18 C 317/2022 (dále však čelí nároku ve sp. zn. 12 C 199/2022), žalovaný by zřejmě přišel o možnost uhradit dlužné plnění v řádu jednotek tisíc Kč a vyhnul by se nárůstu pohledávky nad deset tisíc Kč. Ostatně jedné exekuci od [obec] kanceláře pojistitelů již čelí, o výši pohledávky při neřešení se tak může snadno přesvědčit u soudního exekutora Mgr. [příjmení] pod sp. zn. 204 EX 26790/22. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Návrhem smlouvy č. l. 13 a pojistkou č. l. 15 žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit čtvrtletně 1 572 Kč na dobu neurčitou z důvodu pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla jak výše ([anonymizována dvě slova]). Žalovaný vystupuje jako pojistník a vlastníkem a provozovatelem je rovněž. Žalobkyně prokázala upomínku i zánik pojistné smlouvy dopisem č. l. 16, resp. 17. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 18) vypracování i zaslání (č. l. 19) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (na korespondenční adresu dle smlouvy). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali pojistnou smlouvu ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., na kterou se podpůrně použijí ustanovení o pojištění dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z této vznikla žalovanému povinnost hradit sjednané pojistné vždy k prvnímu dni příslušného pojistného období, což učinil pouze v případě prvního pojistného (implicitně vyplývá ze skutkových tvrzení). Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného (tzn. že uhradil více). Žalobě tak soud mohl vyhovět v plném rozsahu, včetně požadovaného úroku z prodlení, který odpovídá § 1970 tamtéž a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení je zde ve prospěch žalovaného stanoven za období kratší, než mohlo být požadováno. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize a zdejší soud vůči žalovanému povolil již několik exekucí. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně dvouměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku),