20 C 244/2022-25 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení poplatku za držení televizního přijímače ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb. za souvislé období měsíců září 2020 až února 2022 (á 135 Kč, celkem 2 430 Kč), úroků z prodlení, kapitalizovaných za jednotlivé měsíce do podání žaloby částkou 240,17 Kč a nákladů s uplatněním pohledávky činností společností [právnická osoba], ve výši 63 Kč. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud po ní (v jejím vlastním zájmu, nebyl k tomu povinen) pátral, zjistil pouze možnou adresu jak v záhlaví výše a na této doručil fikcí. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Nejinak tomu mohlo být v projednávaném případě, pokud by soud sám nezjistil, že žalobkyně se z větší části domáhala nároku, který byl již předchozím rozsudkem přiznán (viz dále). 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Z potvrzení České pošty, s. p., soud zjistil, že žalovaná byla jako plátce televizních poplatků zařazena v listopadu 2017, dle potvrzení ze dne [datum]. Výše nedoplatku pak byla zjištěna z kalkulace č. l. 10 p. v. a z výzvy ze dne [datum], vyzývající žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 2 493 Kč, která byla žalované zasílána na stávající evidenční adresu, kde je krajně nepravděpodobné, že by se o takové písemnosti dozvěděla (což však tíží žalovanou, viz poučení předchozích odstavců). 6. Dle pravomocného rozsudku zdejšího soudu ve sp. zn. 12 C 96/2022 ze dne 23. 8. 2022 byl žalobkyni přiznán nárok na poplatky za období od února 2019 do listopadu 2021. Duplicitní vymáhání je pravděpodobně zapříčiněno (kromě nedbalosti žalobkyně či jejího právního zástupce) faktem, že na potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z dubna 2017 jsou sice veškeré údaje shodné, je však uvedeno jiné spojovací číslo SIPO ([číslo]) a nabízí se tak, že v důsledku změny v čísle SIPO došlo k navazující chybě, např. na straně České pošty, s. p. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud věc posoudil dle jednotlivých ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zejména § 3 odst. 4 shledal, že žalovaná je poplatníkem měsíčního poplatku 135 Kč, a proto žalobě vyhověl v rozsahu, v jakém se nejednalo o res iudicata, tedy pouhých 3 měsíců, když je nesporné, že žalovaná svou povinnost tento poplatek platit v uvedených třech měsících nesplnila. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Bylo jí tedy uloženo za tyto měsíce poplatek žalobkyni zaplatit. Žalovaná je nesporně s plněním této své povinnosti v prodlení, soud jí proto dle § 1970 občanského zákoníku uložil dále zaplatit i úrok z prodlení za dobu žalobkyní (ve prospěch žalované) vymezenou, když kapitalizaci žalobkyně provedla aritmeticky korektně a v sazbě, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud však zohlednil pouze ty částky, které se vztahují k oněm třem měsícům. 8. Pokud se týká 15 měsíců do listopadu 2021, zde žaloba nemohla být úspěšná, což se přenáší i na úrok z prodlení v rozsahu 218,65 Kč Ani částka 63 Kč nebyla shledána důvodnou, žalobkyně náklady v této výši neprokazuje konkrétním účelným výdajem, který by mohl soud posoudit. Paušální platba externí společnosti představuje skutečnost, s níž zákon č. 348/2005 Sb. nepočítá. Pokud se jedná o náklady vyhotovení písemností („ hybridní pošta“), ty jsou již pokryty nákladovým výrokem, viz dále. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť základní pariční třídenní lhůta je neprakticky krátká a plnění v přiznané výši prakticky nemá ekonomický význam ani pro žalobkyni. 10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal k tíži žalobkyně právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Té však dle obsahu spisu žádné takové náklady s řízením nevznikly, tomu odpovídá nákladový výrok III. 11. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu: [bankovní účet], [variabilní symbol], [specifický symbol]. Dále je již výlučně na žalované, zda doručení tohoto rozsudku a z její strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinné z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí.