20 C 298/2021-83 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smluv [číslo] dle kterých se domáhá plnění ze zakoupení koncového zařízení ([anonymizováno] [příjmení] [příjmení] 2019 zelenomodrý), které se žalovaná zavázala splácet v rámci vyúčtování služeb elektronických komunikací, když závazek žalované žalobkyně pro nehrazení předčasně zesplatnila. Soud vyzval žalobkyni k doplnění chybějící třetí smlouvy (kterou sama uvedla v návrhu) a chybějících čtvrtého vyúčtování, rovněž ji vyzval k vyjádření, proč jako adresa pro doručování figuruje osoba: [jméno] [příjmení], bytem [ulice a číslo] v [obec], který je soudu dobře znám z desítek řízení (aktuálně vykonává trest odnětí svobody). 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl plně vyhovět a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila, na adrese trvalého pobytu jí bylo doručeno náhradním způsobem (mimo to po ní soud marně pátral – č. l. 56, obeslal ji i na její profil v síti [webová adresa] a na emailovou adresu dle smlouvy). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Soud si je v projednávané věci vědom podezřelých souvislostí, bez aktivity žalované však nebylo zjištěno nic konkrétního (viz dále), co by mohlo účinně konkurovat skutkovým tvrzením a předloženým listinám. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou ze dne [datum] (č. l. 34) bylo prokázáno, že žalovaná po předložení [číslo obč. průkazu] sjednala koupi výše uvedeného telefonu s IMEI [číslo] za cenu [částka] s tím, že složila [částka] a zavázala se hradit 23 měsíčních splátek po [částka]. Jako korespondenční adresa je uvedeno: [jméno] [příjmení], [ulice a číslo] v [obec], hrazení je spjato s účtem č. [bankovní účet] formou inkasa. Smlouva č. l. 40 (pojištění přístroje) je pro věc bez významu. Bez významu se ukázala i chybějících smlouva z téhož dne (č. l. 71), byla to však žalobkyně, který ji zmínila v žalobě, a v důsledku dále chybějícího vyúčtování soud nemohl předjímat, zda bude mít smlouva pro věc význam či nikoliv (to má dopad na posouzení účelnosti doslání těchto listin dodatečným podáním pro otázku výše náhrady nákladů řízení jak níže). Dle třetí smlouvy bylo sjednáno pevné připojení k internetu se zapůjčením přijímacího modemu/routeru a jako korespondenční adresa je zde uvedeno jméno i adresa žalované, předložen byl opět občanský průkaz žalované (jde však zjevně o samostatně pořízené, nikoliv o duplicitu ke zmiňovaným výše). Modem byl dle protokolu č. l. 74 dne [datum] fyzicky žalovanou vrácen. Vyúčtováními [číslo] ([částka] na splátce se splatností [datum]), [číslo] ([částka] na splátce se splatností [datum]), [číslo] ([částka] na splátce se splatností [datum]) a [číslo] ([částka] na zbytku kupní ceny se splatností [datum]) bylo prokázáno řádné vyúčtování kupní ceny. Všechna vyúčtování jsou adresována na sjednanou korespondenční adresu [jméno] [příjmení] (který v době kontraktace byl na svobodě – č. l. 63). Soud si je vědom, že v řízení zdejšího soudu sp. zn. 5 T 35/2018 byly osobní údaje žalované zneužity k podvodnému sjednání dvou spotřebitelských úvěrů, nicméně tento občanský průkaz nefiguruje v databázi neplatných dokladů (ani k dnešnímu dni) a dle fotografií byl předložen fyzicky. Z ničeho tak nevyplynulo, že smlouvu nesjednala žalovaná, jakkoliv nelze vyloučit, že se tak stalo s cílem prospět osobě [jméno] [příjmení]. Vlastníka/disponenta účtu č. [bankovní účet] soud nezná, žalované nic nebránilo si inkaso zřídit i bez došlých vyúčtování (lze však předpokládat, že nebyly hrazeny ani ostatní položky vyúčtování – služby elektronických komunikací, k jejichž projednání je příslušný [anonymizována tři slova]). Žalobkyně sama však nárok uplatnila v nalézacím řízení proti žalované, nikoliv v řízení trestním a soud nemá důvod postupovat jinak, zejména pokud žalovaná zůstala pasivní. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 52) vypracování i zaslání (č. l. 53) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Nejedná se sice o sjednanou doručovací adresu, v tomto případě je však zřejmé, že pokus obeslat samotnou žalovanou je činěn v její vlastní prospěch a soud tak z volby této adresy nevyvozuje pro žalobkyni nepříznivý následek (ve smyslu § 142a o. s. ř.). Ostatní předložené listiny byly pro věc již bez významu. Žalobkyně doplnila i osobu, která měla zastupovat žalobkyni při kontraktaci, a to [jméno] [příjmení] (bez uvedení jiných osobních údajů). Soudu je nicméně tato osoba s největší pravděpodobností známa (ve věci sp. zn. 1 T 97/2021 byl vyslýchán jako svědek, neboť se mohl vyjádřit k uzavření smluv, kterými pachatel vylákal mobilní telefony, aniž měl v úmyslu splácet jejich kupní cenu), jeho bezútěšná majetková situace vyplývá z aktuálně probíhajícího oddlužení u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Soud neshledal důvod se těmito okolnostmi zabývat více a ponechává to na účastnících samotných. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali smlouvu o poskytování elektronických komunikací (plnění z nich se však žalobkyně v tomto řízení nedomáhá) a v rámci ní i spotřebitelského závazku z koupě ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku se splatností ve splátkách, z něhož žalobkyně poskytnutím zařízení žalované plnila, žalovaná však nesplácením sjednaných splátek/vyúčtování nikoliv. V důsledku toho žalobkyně důvodně přistoupila k zesplatnění splátkového kalendáře (což jí umožňují přinejmenším všeobecné podmínky č. l. 37 v bodě [číslo] i/ii). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl vyhovět žalobě v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnostem vyúčtování, a je požadován v sazbě, která odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových v