20 C 299/2021-30 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení poplatku za držení televizního přijímače ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb. za červenec 2018 až srpen 2020 ([částka]) a úroků z prodlení, kapitalizovaných za jednotlivé měsíce do podání žaloby částkou [částka]. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud po ní (v jejím vlastním zájmu, nebyl k tomu povinen) pátral, jinou adresu však nezjistil. Přestože členský podíl s právem nájmu k bytu na adrese trvalého bydliště žalované měl být v roce 2017 vydražen v konkursu, žalovaná měla na této adrese převzít písemnost ještě v roce 2020 (č. l. 15). Žalované tak bylo doručeno náhradním způsobem na adrese trvalého bydliště, dále bude informována na emailové adrese [email], kterou dle znalosti soudu žalovaná uváděla v jiném závazkovém vztahu v roce 2015. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Z potvrzení České pošty, s. p., soud zjistil, že žalovaná byla jako plátce televizních poplatků zařazena v lednu 2003 (naposledy k adrese svého aktuálního trvalého bydliště) dle potvrzení ze dne [datum]. Výše nedoplatku pak byla zjištěna z výzev České pošty, s. p., oddělení [jméno], které zpracovává agendu televizních poplatků, vyzývající žalovanou k úhradě dluhu, která byla žalované opakovaně zasílána na stávající trvalé bydliště, kterou v jednom případě ([datum]) převzala do vlastních rukou. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud věc posoudil dle jednotlivých ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zejména § 3 odst. 4 shledal, že žalovaná je poplatníkem měsíčního poplatku [částka], a proto žalobě vyhověl, když je nesporné, že žalovaná svou povinnost tento poplatek platit v uvedených měsících nesplnila. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Bylo tedy uloženo za tyto měsíce poplatek žalobkyni zaplatit. Žalovaná je nesporně s plněním této své povinnosti v prodlení, soud jí proto dle § 1970 občanského zákoníku uložil dále zaplatit i úrok z prodlení za dobu žalobkyní (ve prospěch žalované) vymezenou, když kapitalizaci žalobkyně provedla aritmeticky korektně a v sazbě, zjevně odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav, jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že v letech 2016 až 2018 proti majetku žalovaného probíhal konkurs a zdejší soud vůči žalované povolil v letech 2018 a 2020 již 2 exekuce a proti žalované jsou aktuálně vedena další dvě řízení o dalších peněžitých pohledávkách. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalované tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění ještě delší. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).