20 C 307/2021-34 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného plnění z pojistné smlouvy [číslo] s charakterem životního pojištění„ [anonymizována dvě slova]“, za období trvání pojistného vztahu od [datum] do [datum], kdy pojištění pro neplacení zaniklo, poplatku [částka] za vyhotovení a odeslání upomínky, vše s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] (od [datum] do [datum]). 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Skutečný pobyt se soudu zjistit nepodařilo, na emailovou výzvu nereagoval (shodnou emailovou adresu žalovaného dle smlouvy soud zjistil i od Úřadu práce), na adrese trvalého bydliště mu bylo doručeno fikcí. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně pojistnou smlouvou ze dne [datum] prokázala povinnost žalovaného hradit na životním a úrazovém pojištění od [datum] na dobu do 75 let věku pojištěnce měsíční pojistné [částka]. Poplatek [částka] je součástí samostatného přehledu poplatků, který nenese podpis žalovaného, netýká se však vyhotovení a zaslání upomínky. Byl přiložen sazebník nákladů, který ovšem pro životní pojištění žádný takový poplatek nestanovuje (ten je výslovně upraven jen pro produkty„ neživotního pojištění“). Bilancí plateb č. l. 16 bylo prokázáno, že [částka] žalovaného plnění tvoří poplatek„ náklady vymáhání“. Zánik pojištění byl doložen oznámením ze dne [datum] (č. l. 20). Žalobkyně doložila vypracování i odeslání dalších dvou upomínek (č. l. 18 a 21). Právní zástupce žalobkyně prokázal vypracování (č. l. 22) a zaslání (č. l. 23) předžalobní výzvy na správnou (doručovací) adresu. Dle Úřadu práce žalovaný naposledy bydlel [ulice a číslo] v [obec], jde však o údaj z roku 2015 (údaj o trvalém bydlišti je však již z roku 2014). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku s charakterem obnosového životního a úrazového pojištění, z níž žalobkyně plnila trváním pojistného krytí řádně, žalovaný nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda zaplatil) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Nárok na částku [částka] z titulu dlužného pojistného za požadované období trvání pojistného vztahu je tedy nepochybný a soud mu mohl výrokem I shora vyhovět. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok činí po zaokrouhlení na celé koruny [částka]. 6. Pokud se týká částky [částka] a příslušné části úroku z prodlení ([částka]), soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takový poplatek nebyl sjednán, natož sjednán v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy, která má již tak 6 stran textu malého fontu. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, resp. v tomto případě ceníku, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. V případě poplatku [částka] se dokonce žalobkyně„ zmýlila“ a domáhala se něčeho, co sama v ceníku (přinejmenším v tom předkládaném) neuvádí. Pokud by se domáhala nákladů vymáhání (předcházející nákladům tohoto řízení), musela by tak učinit výslovným ujednáním, neboť [částka] nelze považovat za nezbytný výdaj (takto jednoduchou upomínku lze definovat, vyhotovit i zaslat automatizovaně za zlomek takové částky). 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z převážné části úspěšná (nad 90 % vč. kapitalizovaného příslušenství), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Nárok ostatně odpovídá tomu, co je schopna svému klientovi rutinně účtovat sama žalobkyně, právní posouzení má zde zjevně ryze formální (vzorový) obsah. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jeho vlastního jednání, resp. nejednání, zejména před náklady exekučního řízení) poskytl tříměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (když několika již nyní čelí). K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod, pohledávky jsou nízké a splnění tak závisí spíše na tom, zda se soudu podaří žalovanému rozsudek doručit fakticky, či jen fikcí doručení. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky