20 C 309/2021-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] za období od [datum] do [datum] k vozidlu [anonymizováno] [registrační značka], když poměrné pojistné činilo [částka] a náklady upomínání a vymáhání za dvě upomínky [částka], a úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ([částka]). 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud po jeho faktické adrese pátral, jinou adresu, než trvalé bydliště, nezjistil, zjistil však jeho zaměstnavatele ([IČO]), pracoviště na [anonymizována dvě slova] v [obec] a emailové kontakty [email]). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Žalovaný nereagoval ani na emailovou výzvu, na adrese trvalého bydliště mu bylo doručeno náhradním způsobem a poté pro nemožnost vhození písemnosti do schránky se tato vrátila soudu k vyvěšení. Zda žalovaný fakticky bydlí na adrese [ulice a číslo] v [obec] soudu není známo, ověřování takové skutečnosti by státu přinášelo zbytečné výdaje a stát k tomu není povinen (nota bene v řízení, za které je hrazen soudní poplatek pouhých [částka]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Žalovaný přitom nepochybně zná povahu doručování do datových schránek a je tedy pouze jeho vlastní volbou, že této možnosti nevyužívá. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně pojistnou smlouvou ze dne [datum] prokázala povinnost žalovaného hradit ve vztahu k pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (tzv. povinné ručení) vozidla [anonymizováno] řady [anonymizováno] pojistné [částka] pololetně od [datum] na dobu neurčitou, smlouva sazebník poplatků neobsahuje, odkazuje přehled poplatků na webových stránkách pojistitele. Žalovaný uplatnil oproti svému trvalému bydlišti odlišnou doručovací adresu ([anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] v [obec]). Rozpisem plateb č. l. 15 žalobkyně prokázala, že samotné pojistné činí [částka], 2x [částka] je požadováno na nákladech vymáhání. Dopisy č. l. 16, 18, 19, 21,22 a 23 žalobkyně prokázala upomínku žalovanému, výstrahu před zrušením pojištění, výpověď smlouvy ke dni [datum] (od tohoto dne se tak zřejmě jednalo o nepojištěné vozidlo!) a pokus o smír. Právní zástupce žalobkyně prokázal předžalobní výzvou č. l. 24 a přehledem doručování č. l. 25, vypracování a odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (který svému smluvnímu partnerovi změnu adresy zřejmě neohlásil). Dle sdělení zaměstnavatele (č. l. 32) pracuje žalovaný jako manažer pobočky. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku a zejména pak v režimu zákona č. 168/1999 Sb. Nárok na částku [částka] z titulu dlužného pojistného je tedy nepochybný a soud mu mohl výrokem I shora vyhovět. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok z takové jistiny za žalobkyní uplatněné období činí [částka]. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. že pojistné uhradil) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 6. Pokud se týká částky [částka] a příslušné části úroku z prodlení, soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (64,04 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (28,08 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť se jedná o zanedbatelně vysoké plnění a žalovaný rozhodně nepracuje v dělnické profesi a jeho nedbalý přístup k povinnostem z pojištění vozidla s ohledem na povolání (prodejce ojetých automobilů) takřka nelze ničím omluvit ani v případě, že by se o to žalovaný vůbec pokoušel. Pohledávky by měl uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která marginální pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně o [částka]; případně dále odměnu právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Žalovaný u zdejšího soudu čelí dalším řízením (např. sp. zn. 18 C 308/2021, 20 C 322/2021, 21 C 337/2021, 18 C 343/2021, 25 C 30/2022) a měl by tedy své úsilí co nejdříve konsolidovat, než se jeho situace stane řešitelnou prakticky pouze oddlužením.