20 C 309/2022-54 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (78 dní), resp. [datum] až [datum] (62 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) jiného nákladního automobilu do 3 500 kg s [registrační značka] ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 708 Kč, resp. 5 332 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Ostatně zdejší soud jej stíhá jako uprchlého, dle své obhájkyně by se mohl nalézat ve [příjmení] [jméno], nereagoval ani na výzvu, zanechanou na svém profilu v síti [webová adresa]. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (v řízení k tomu nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). U této žalobkyně a tohoto typu nároku to platí dvojnásob. 4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel automobilu Renault Master T28 s hmotností do 3 500 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době od [datum] do [datum] (78 dní) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 008 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum], [datum] a [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. 5. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že do [datum] bylo vozidlo pojištěno u [pojišťovna], přičemž žalobkyně ohledně způsobu šetření vlastnictví žalovaného neuvedla ničeho bližšího, než-li, že tak vyplývá z registru vozidel. V řízení sp. zn. 11 C 152/2022 zdejšího soudu přitom žalobkyně uplatnila a bylo projednáno období od [datum] do [datum] (199 dní). Výpisy, které soudu předkládá, jsou však dle zkušenosti soudu zatíženy nezvykle vysokou chybovostí s nejednoznačně určitelnou příčinou a soud tak nemá důvodu tato tvrzení žalobkyně brát za nezbytně pravdivá, zejména pokud bylo v mezidobí vozidlo pojištěno, což je významným indikátorem převodu vlastnického práva na jinou osobu. Soud proto jednoduše z úředního rejstříku dohledal dle [registrační značka] smlouvu [číslo] dle které předmětné vozidlo pojistil [jméno] [příjmení], [datum], bytem [ulice a číslo] v [obec], přičemž ve smlouvě deklaroval, že je současně vlastníkem i provozovatelem vozidla. V řízení sp. zn. 19 C 212/2021 mu byla rozsudkem ze dne [datum] uložena platební povinnost z této pojistné smlouvy ze dne [datum]. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v případě časově staršího nároku důvodná, a proto jí v rozsahu I. výroku shora vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidlo již nevlastní, či je dokonce fakticky zničeno, žalovaný bez zjevného důvodu promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle hmotnostní třídy vozidla soud v případě tohoto neshledal. 7. V případě druhého nároku soud dospěl k závěru, že žalovaný v rozhodné době nebyl vlastníkem předmětného vozidla, navzdory skutečnosti, že nový vlastník toto vozidlo nepřeregistroval a v registru vozidel je tak pravděpodobně žalovaný stále jako vlastník či provozovatel veden. Žalobkyně má k údajům o pojistných smlouvách komerčních pojistitelů přístup, ostatně vede registr nepojištěných vozidel, toto elementární zjištění tak mohla učinit i sama. Nárok z pozdějšího období proto soud pro nedůvodnost zamítnul. 8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšnější jen v rozsahu 55 %, rozdíl úspěchů účastníků tak činí pouze 10 %. Soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení nanejvýše v tomto rozsahu, případně by jej nepřiznal žádnému z účastníků. Současně soud přihlédl ke skutečnosti, že právní zástupkyně žalobkyně nepostupovala účelně, pokud toto řízení zahájila pouhý měsíc po zahájení řízení zdejšího soudu sp. zn. 11 C 152/2022, když obě předžalobní výzvy v tomto řízení zasílala již [datum]. Nic tedy nebránilo nároky uplatnit společně, přičemž v řízení zdejšího soudu sp. zn. 11 C 152/2022 již bylo žalobkyni přiznáno na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč a částka při společném uplatnění všech nároků by se lišila jen nepatrně (v soudním poplatku). 9. Nadto by soud žalobkyni v tomto řízení ani nepřiznával nárok dle § 14b advokátního tarifu, ale posuzoval by je jako u nezastoupeného účastníka. K otázce zastoupení soud shodně odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12, když na žalobkyni lze v otázce agendy výběru a vymáhání placení příspěvků