20 C 312/2021-23 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení jízdného [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka] za jízdu žalované prostředkem hromadné přepravy osob žalobkyně bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného dne [datum] v 13:00 hodin při přepravní kontrole cestujících. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po jeho faktickém pobytu (zejména důvodu možné místní nepříslušnosti) pátral, Úřad práce však potvrdil, že žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání s touto adresou ještě k [datum]. Přesto mu však bylo doručeno pouze náhradním způsobem a po skončení úložní doby se nadto obálka vrátila soudu k vyvěšení oznámení jako nevhoditelná do (nenalezené) domovní schránky. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaný se dle zápisu o přepravní kontrole č. l. 10 neprokázal v dopravním prostředku městské hromadné dopravy, provozované žalobkyní na území Statutárního města Ústí nad Labem, platným jízdním dokladem kontrolorovi žalobkyně (doklad měl prošlou platnost), cestoval s dítětem mladším tří let, přičemž výše jízdného v době této jízdy činila [částka] a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila [částka] (notorieta z místní znalosti a předchozích řízení této žalobkyně). Totožnost žalovaného byla ověřena příslušníkem Policie ČR. Žalobkyně prokázala vypracování a zaslání předžalobní výzvy č. l. 11 ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne [datum] do dispoziční sféry žalovaného (č. l. 12). 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s. (notorieta; [webová adresa]), a dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu, a uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadované plnění v celém rozsahu, včetně důvodně požadovaného úroku z prodlení, když počátek prodlení žalobkyně stanovila korektně, stejně jako i sazbu, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z obou náhrad. 6. O společné lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav a některá omezení ekonomiky stále trvají. Je dále zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl sedminásobně delší lhůtu k plnění, která žalobkyni neohrozí a žalovaný bude mít reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (což by pohledávku více než zdvojnásobilo). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Nezbývá, než doufat, že žalovaný tohoto dobrodiní využije a nepřipustí, aby se i tato drobná pohledávka obratem navýšila o náklady exekučního řízení, které ji více než znásobí.