20 C 315/2021-25 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se v řízení domáhal žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení zbývající části jistiny s úrokem z prodlení jak v I. výroku shora z ústně sjednané bezúročné zápůjčky s jistinou [částka], k jejíž splacení mělo dojít do [datum]. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně (podání č. l. 22) a žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad i jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, žalobu převzal na adrese svého trvalého bydliště do vlastních rukou dne [datum]. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Listinou č. l. 11 bylo prokázáno, že žalovaný, jehož podpis byl úředně ověřen dne [datum], výslovně uznal závazek ze zápůjčky [částka] ze dne [datum] vůči žalobci a zavázal se jej splatit do [datum] na tam uvedený účet u [právnická osoba] Žalobce prokázal upomínku ze dne [datum] a podacím lístkem její odeslání na adresu dle uznání (a současně jde o stále aktuální adresu trvalého bydliště žalovaného jak v záhlaví shora), dále pak předžalobní výzvu ze dne [datum] (č. l. 13) a podacím lístkem její odeslání na shodnou adresu. Právní zástupkyně žalobce doložila dopisem (č. l. 14) vypracování i zaslání (č. l. 15) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1958 odst. 2 tamtéž platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2053 tamtéž pak dále platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Ústně sjednaný závazek byl dostatečně prokázán uznáním dluhu („ čestným prohlášením“ žalovaného - vydlužitele) a soud jej považuje za platně sjednanou zápůjčku. Ujednání o splatnosti nebylo tvrzeno, žalobce (zapůjčitel) tak mohl vyzvat ke splnění žalovaného kdykoliv. Čestným prohlášením pak bylo prokázáno, že tak žalobce skutečně učinil a vyzval žalovaného k úhradě do [datum]. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku (po částečné úhradě [částka] již pouze [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud tak mohl žalobě v plném rozsahu vyhovět a s odkazem na § 1970 včetně úroku z prodlení, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a počátek prodlení odpovídá splatnosti závazku. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byl žalobce v řízení zcela úspěšný, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tomuto přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou a půl mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s doplněním předžalobní výzvy o právní kvalifikaci a s podáním žalobního návrhu. Plátcovství daně z přidané hodnoty nebylo tvrzeno ani soudem zjištěno. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za předžalobní výzvu soud přiznal pouze polovinu mimosmluvní odměny, ačkoliv je kvalifikovaná, neboť z pohledu účelnosti je její přidanou hodnotou již pouze ona právní kvalifikace a jedná se tak o úkon ve smyslu § 11 odst. 3 analogicky nejbližší právě jednoduché předžalobní výzvě dle odst. 2 tamtéž. Předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. již totiž vypracoval a odeslal sám žalobce. Dále nepřísluší z důvodu neúčelnosti odměna ani za vyjádření souhlasu ze dne [datum] s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť se sice jedná o (nenákladný) projev profesní zdvořilosti vůči soudu, z ryze procesněpragmatického hlediska by však bylo stejného efektu dosaženo nekonáním (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a to i s přihlédnutím ke krátké lhůtě pro takové vyjádření, která reálný procesní postup vzhledem k očekávanému obsazení nejbližších jednacích dnů neurychluje. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně ke splnění dluhu měl žalovaný dostatečně dlouhý čas, žalobce je (zřejmě) soukromou fyzickou osobou (nikoliv věřitelským podnikatelem) a žalovaný je dle přehledu řízení u zdejšího soudu masivně předlužen a své závazky zřejmě dlouhodobě nehradí již z principu (aktuálně bylo projednáno 12 jednotlivých nezaplacení [částka] v letech 2018 a 2019 ve sp. zn. 18 C 318/2021). Poskytnutím delší lhůty k plnění by tak soud pouze znevýhodnil věřitele oproti pořadí dalších pohledávek za žalovaným ostatních věřitelů.