20 C 34/2022-30 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení poplatku za držení televizního přijímače ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb. za souvislé období měsíců listopadu 2018 až prosince 2020 (á [částka], celkem [částka]) a úroků z prodlení, kapitalizovaných za jednotlivé měsíce do podání žaloby částkou [částka]. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud po ní (v jejím vlastním zájmu, nebyl k tomu povinen) pátral, podařilo se ji skrze údaje od zaměstnavatele ([IČO]) kontaktovat na tel. [tel. číslo] a takto sdělila jinou adresu pro doručování (jak v záhlaví shora) s tím, že na svém trvalém bydlišti nemá možnost mít samostatnou, uzamykatelnou a jménem označenou schránku. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Z potvrzení České pošty, s. p., soud zjistil, že žalovaná byla jako plátce televizních poplatků zařazena v lednu 2009, dle potvrzení ze dne [datum]. Výše nedoplatku pak byla zjištěna z výzev České pošty, s. p., oddělení [jméno], které zpracovává agendu televizních poplatků, vyzývající žalovanou k úhradě dluhu, která byla žalované opakovaně zasílána na stávající trvalé bydliště (dle dvou dodejek). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud věc posoudil dle jednotlivých ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zejména § 3 odst. 4 shledal, že žalovaná je poplatníkem měsíčního poplatku [částka], a proto žalobě vyhověl, když je nesporné, že žalovaná svou povinnost tento poplatek platit v uvedených měsících nesplnila. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Bylo jí tedy uloženo za tyto měsíce poplatek žalobkyni zaplatit. Žalovaná je nesporně s plněním této své povinnosti v prodlení, soud jí proto dle § 1970 občanského zákoníku uložil dále zaplatit i úrok z prodlení za dobu žalobkyní (ve prospěch žalované) vymezenou, když kapitalizaci žalobkyně provedla aritmeticky korektně a v sazbě, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Výše těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a s odkazem na odůvodnění vydaného platebního rozkazu dále z [částka], coby náhrady nezastoupenému účastníkovi dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. odpovídajících nákladům, spojených se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak částka [částka], odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. K otázce zastoupení soud shodně odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12, když na žalobkyni lze v otázce agendy výběru a vymáhání placení televizních poplatků klást vyšší požadavky, než na běžné subjekty soukromého práva, což se neslučuje s paušální delegací veškeré této agendy na advokáta, resp. nárokování mimosmluvní odměny za jeho služby (a to tím spíše, jak vágně byla v tomto případě formulována výzva k plnění, která je jedním z předpokladů pro přiznání náhrady nákladů řízení). 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o nezanedbatelné plnění, ekonomika celého státu je oslabena v důsledku nouzových stavů, uprchlické a energetické krize a žalovaná poměrně často čelí exekucím pro zcela marginální plnění (zřejmě právě v důsledku problémů s doručováním). Je více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla a časové hledisko splnění povinností žalovaného nehraje hlavní roli, ostatně soud zřejmě k urychlenému splnění přispěl tím, že žalovanou zkontaktoval dříve, než by tak učinil soudní exekutor. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl čtyřměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, což vyplývá z přehledu řízení žalobkyně u zdejšího soudu, kde exekuce tvoří téměř polovinu všech uplatněných a přiznaných nároků. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty. 8. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).