21 C 109/2022-60 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 881,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaný uzavřeli dne 27. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku ve lhůtě do 26. 4. 2020. Žalovaný tuto částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 14. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 5 750 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 600 Kč a nákladů upomínání v částce 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny za období od 27. 4. 2020 do 1. 6. 2020 v částce 438,36 Kč. Žalovaný uhradil po postoupení pohledávky částku 2 500 Kč, a to platbami ve výši 1 000 Kč dne 23. 9. 2021, 1 000 Kč dne 26. 10. 2021 a 500 Kč dne 8. 12. 2021. Nad rámec shora uvedeného žádala žalobkyně přiznání částky 434 Kč představující náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky a přiznání zákonného úroku z prodlení dlužné jistiny za období od 9. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 11. 2022, k němuž se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: [právnická osoba] poukázala dne 27. 3. 2020 na účet č. [bankovní účet] částku 4 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] vyplývá, že majitelem a disponentem účtu byl od doby jeho otevření dne 22. 7. 2019 žalovaný, přičemž dne 30. 3. 2020 byla na tento účet připsána částka 4 000 Kč od společnosti [právnická osoba] Tvrzená smlouva o úvěru nebyla soudu předložena. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky z tvrzené smlouvy o úvěru žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 5 750 Kč žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 29. 6. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Dopisem ze dne 7. 7. 2021 žalobkyně žalovaného upozornila na existenci dlužné částky s tím, že žalovaný je dle smlouvy o postoupení pohledávek povinen plnit žalobkyni a dále žalovaného upozornila na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání a sdělila mu výši účtovaných poplatků, které zřejmě sama stanovila. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 12. 2021 vyplývá, že tento soupis vyhotovila sama žalobkyně, kdy v souvislosti s vymáháním žalované pohledávky měla dvakrát (ve dnech 13. 9. 2021 a 13. 12. 2021) na adresu bydliště žalovaného vyslat pověřeného pracovníka. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021, který byl žalovanému zaslán doporučeně dne 11. 11. 2021, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 4 000 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek a oznámením této skutečnosti žalovanému. Ze shora uvedených důvodů tedy soud vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 881,24 Kč, když žalobkyně se domáhala přiznání částky v nižší výši, než žalovanému poskytla. 6. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 3 881,24 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky, která byla žalovanému odeslána dne 29. 6. 2021 a v níž byla stanovena lhůta k úhradě 10 dnů po obdržení dopisu. Opakovaně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021, která byla odeslána dne 11. 11. 2021, se lhůtou ke splnění povinnosti nejpozději do 9. 12. 2021. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žalovaný byl již ke dni 9. 12. 2021 v prodlení s úhradou peněžitého plnění a pokud se tedy žalobkyně domáhala od tohoto data úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud shledal i tento nárok oprávněným a žalobě i v části takto uplatněného příslušenství vyhověl. 7. Pokud se jedná o požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč (dvě cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka), soud v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, tíží ji však v tomto směru rovněž povinnost důkazní, tedy musí soudu prokázat, že provedla nějaké úkony a jaké náklady a v jaké výši v souvislosti s tím vynaložila. Z předložených listinných důkazů nemá soud tyto náklady žalobkyně za prokázané, když náklady žalobkyně dokladuje pouze vlastním soupisem úkonů o tvrzených uskutečněných cestách. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení, žalobkyně však se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu v části týkající se nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná poměrně v nepatrné části, a soud jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 1 489 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za právní zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 9. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůty k plnění uložených povinností pak soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.