21 C 168/2022-23 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 98,59 Kč s odůvodněním, že uvedená částka představuje součet nezaplacených televizních poplatků za měsíce prosinec 2020 až listopad 2021 včetně. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a splnila svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, již však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti za shora uvedené období. Žalovaná byla před podání žaloby vyzvána žalobkyní k úhradě dlužných televizních poplatků, ničeho však neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že pokud se žalovaná k této výzvě nevyjádří, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřila, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Z přehledu předpisů a plateb žalované bylo zjištěno, že žalovaná od prosince 2020 do listopadu 2021 nehradila ničeho na televizních poplatcích, celkem tedy za 12 měsíců. Dopisem ze dne 3. 12. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu ve výši 1 620 Kč, tj. nezaplacených televizních poplatků za shora uvedené období, a to nejpozději do 15 dnů ode dne doručení výzvy, a současně byla poučena, že neuhradí-li dluh ve stanovené lhůtě, uplatní žalobkyně svůj nárok u soudu. Výzva byla žalované zaslána doporučeně a dne 9. 12. 2021 byla žalované doručena do vlastních rukou. 5. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle ust. § 3 odst. 2, § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Výše televizního poplatku je zákonem č. 348/2005 Sb. stanovena na částku 135 Kč měsíčně a tento poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná řádně a včas neuhradila televizní poplatky za měsíce prosinec 2020 až listopad 2021 včetně, celkem tedy za 12 měsíců, jak jí ukládá zákon, a neučinila tak ani na základě výzvy žalobkyně, která jí byla doručena. Z předložených listin je zřejmé, že žalovaná byla v předmětném období poplatníkem televizního poplatku. Z popsaných důvodů tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč (tj. 12 x 135 Kč), představující neuhrazené televizní poplatky za shora uvedené období. 6. S odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Jak již bylo uvedeno výše, televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce, žalovaná je tak v každém příslušném měsíci, kdy poplatek nezaplatila, od jeho 16. dne v prodlení s úhradou poplatku a žalobkyni vzniká právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalobou uplatnila úroky z prodlení v kapitalizované výši a soud shledal tento nárok žalobkyně co do základu oprávněným a žalobě i v této části vyhověl. 7. Soud zamítl nárok na úrok z prodlení co do částky 2,71 Kč, když po přepočtu v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zjistil, že úrok z částky 1 620 Kč za období od prosince 2020 do listopadu 2021 činí částku 95,88 Kč. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 600 Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, když z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že i když Česká televize není orgánem státní moci, těší se poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a proto na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány veřejné moci. Z tohoto důvodu nelze postup České televize, kdy agendu televizních poplatků, kterou sama spravuje (a má na to zvláštní organizační útvar, který mimo jiné provádí i vymáhání televizních poplatků u právnických osob, jak sama žalobkyně uvádí), následně předává příslušné advokátní kanceláři, považovat za odpovídající principům spravedlnosti. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Soud v dané věci dospěl závěru, že projednávaná věc není skutkově ani právně složitá a závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci, s ohledem na tuto skutečnost tedy nelze náklady žalobkyně na zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. Dále se však soud musel vypořádat i se závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/13 a s odkazem na tento nález a rovněž ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tedy přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony. Dle těchto ustanovení i účastníkovi řízení, který není zastoupen advokátem, vznikají náklady v podobě hotových výdajů a tyto náklady je třeba posuzovat analogicky podle advokátního tarifu, konkrétně části týkající se náhrady hotových výdajů paušalizovaných částkou v nyní projednávané věci 100 Kč za jeden úkon, resp. v současné době již i vyhláškou č. 254/2015 Sb. Soud považuje za účelně vynaložené hotové výdaje související se dvěma účelně vynaloženými úkony, tj. předžalobní výzvou k plnění a sepisem a podáním žaloby, v souvislosti s tím tedy přiznal žalobkyni náhradu za hotové výdaje v částce 200 Kč. Vzhledem k tomu, že soud nedospěl k závěru o účelnosti vlastního právního zastoupení, jak je již uvedeno shora, nepřiznal žalobkyni hotové výdaje vynaložené v souvislosti s převzetím zastoupení advokátem. 9. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.