21 C 272/2021-25 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 246,23 Kč s odůvodněním, že uvedená částka představuje součet nezaplacených televizních poplatků za měsíce duben 2019 až leden 2020 včetně a srpen 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřila, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaná se v srpnu 2003 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Z výpisu detailu dluhu žalované bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce duben 2019 až leden 2020 včetně a za srpen 2020, celkem tedy za 11 měsíců. Dopisem ze dne 27. 11. 2020 byla žalovaná žalobkyní, resp. osobou k tomu zmocněnou, vyzvána k úhradě dluhu ve výši 1 742,33 Kč, tj. nezaplacených televizních poplatků ve výši 1 485 Kč, úroků z prodlení ve výši 167,33 Kč a poplatku služby [jméno]. Výzva byla žalované zaslána doporučeně a žalovaná ji dne 4. 12. 2020 převzala, jak vyplývá z předložené dodejky. Žalovaná ničeho neuhradila, proto byla další upomínkou žalobkyně, resp. osoby k tomu zmocněnou, ze dne 29. 1. 2021 vyzvána k úhradě dluhu ve výši 1 742,33 Kč; dle předložené dodejky tuto výzvu žalovaná převzala dne 8. 2. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle ust. § 3 odst. 2, § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Výše televizního poplatku je zákonem č. 348/2005 Sb. stanovena na částku 135 Kč měsíčně a tento poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná řádně a včas neuhradila televizní poplatky za měsíce duben 2019 až leden 2020 včetně a za srpen 2020, celkem tedy za 11 měsíců, jak jí ukládá zákon, a neučinila tak ani na základě výzvy žalobkyně, která jí byla zaslána. Z předložených listin je zřejmé, že žalovaná byla v předmětném období poplatníkem televizního poplatku. Z popsaných důvodů tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč (tj. 11 x 135 Kč), představující neuhrazené televizní poplatky za shora uvedené období. S odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Jak již bylo uvedeno výše, televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého měsíce, žalovaná je tak v každém příslušném měsíci, kdy poplatek nezaplatila, od jeho 16. dne v prodlení s úhradou poplatku a žalobkyni vzniká právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalobou uplatnila úroky z prodlení v kapitalizované výši a soud shledal tento nárok žalobkyně oprávněným a žalobě i v této části vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 600 Kč. Tato částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony (předžalobní upomínka, písemné podání soudu ve věci samé - žaloba). Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, když z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že i když [anonymizováno] není orgánem státní moci, těší se poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a proto na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány veřejné moci. Z tohoto důvodu nelze postup České televize, kdy agendu televizních poplatků, kterou sama spravuje (a má na to zvláštní organizační útvar, který mimo jiné provádí i vymáhání televizních poplatků u právnických osob, jak sama žalobkyně uvádí), následně předává příslušné advokátní kanceláři, považovat za odpovídající principům spravedlnosti. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Soud v dané věci dospěl závěru, že projednávaná věc není skutkově ani právně složitá a závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci, s ohledem na tuto skutečnost tedy nelze náklady žalobkyně na zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. Dále se však soud musel vypořádat i se závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/13 a s odkazem na tento nález a rovněž ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tedy přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony. Dle těchto ustanovení i účastníkovi řízení, který není zastoupen advokátem, vznikají náklady v podobě hotových výdajů a tyto náklady je třeba posuzovat analogicky podle advokátního tarifu, konkrétně části týkající se náhrady hotových výdajů paušalizovaných částkou v nyní projednávané věci 100 Kč za jeden úkon, resp. v současné době již i vyhláškou č. 254/2015 Sb. Soud považuje za účelně vynaložené hotové výdaje související se dvěma účelně vynaloženými úkony, tj. předžalobní výzvou k plnění a sepisem a podáním žaloby, v souvislosti s tím tedy přiznal žalobkyni náhradu za hotové výdaje v částce 200 Kč. Vzhledem k tomu, že soud nedospěl k závěru o účelnosti vlastního právního zastoupení, jak je již uvedeno shora, nepřiznal žalobkyni hotové výdaje vynaložené v souvislosti s převzetím zastoupení advokátem. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.