21 C 283/2021-34 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 339 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tato částka představuje neuhrazené pojistné za období od 26. 7. 2020 do 30. 10. 2020, které byla žalovaná povinna platit žalobkyni podle pojistné smlouvy [číslo]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu určitou a jejím předmětem bylo pojištění„ [anonymizována dvě slova]“. První pojistné bylo ve výši 841 Kč a pojistné období bylo sjednáno půlroční. Pojistná smlouva zanikla ke dni 30. 10. 2020 z důvodu neplacení pojistného. Žalovaná dluží žalobkyni pojistné ve výši 1 339 Kč, kdy součástí žalované částky jsou i paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného v částce 900 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní upomínky, která jí byla dne 19. 3. 2021 zaslána doporučeně na adresu jejího bydliště. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, a žalobkyně již při podání žaloby souhlasila s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., vyzval soud žalovanou, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřila, soud tedy ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. Pokud se jedná o skutková zjištění ve věci samé, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti žalované a pojištění odpovědnosti v běžné občanském životě, které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalované poskytnout, a závazek žalovaného jako pojistníka hradit žalobkyni pojistné v částce 1 752 Kč ročně, splatné v pololetních splátkách ve výši 841 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou s automatickou prolongací a počátek pojištění byl sjednán na den 26. 7. 2018. Účastnice si smlouvou dále sjednaly, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. Z bilance pojistné smlouvy je zřejmé, že žalovaná žalobkyni neuhradila pojistné za pojistné období od 26. 7. 2020, a neučinila tak ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne 7. 9. 2020 obsahující upozornění na možnost zániku pojištění pro neplacení, nebude-li dlužné pojistné nejpozději dne 30. 10. 2020 uhrazeno. Z bilance pojistné smlouvy dále vyplývá, že žalované byly celkem třikrát (13. 11. 2020, 14. 11. 2020 a 14. 12. 2020) vyúčtovány náklady za vymáhání vždy v částce 300 Kč. Pojištění sjednané shora uvedenou smlouvou zaniklo dnem 30. 10. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného, o čemž byla žalovaná informována dopisem žalobkyně ze dne 16. 11. 2020; současně byla uvedeným dopisem vyzvána k úhradě nedoplatku pojistného a dlužných nákladů spojených s vymáháním pojistného v částce 1 039 Kč. Upomínkou žalobkyně ze dne 15. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 1 339 Kč s tím, že částka 439 Kč představuje dlužné pojistné a částka 900 Kč náklady na vymáhání. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 3. 2021, která byla žalované zaslána doporučeně v den jejího vyhotovení, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výš 1 339 Kč a nákladů za právní zastoupení ve výši 3 146 Kč, a to do 15 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně soudu dále předložila Sazebník vybraných poplatků, který není podepsán žádnou ze smluvních stran, nadto neobsahuje ani žádnou položku, za kterou by byla žalobkyní jako náklady na vymáhání účtována částka 300 Kč. Po právní stránce byl žalobou uplatněný nárok soudem posouzen zejména podle ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti žalované a pojištění odpovědnosti v běžné občanském životě s počátkem pojištění dne 26. 7. 2018. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 26. 7. 2020, a to ani přes písemnou upomínku žalobkyně, v níž byla současně upozorněna na možnost zániku pojištění pro neplacení pojistného. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného dne 30. 10. 2020, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a byla vyzvána k úhradě dlužného pojistného. Vzhledem ke skutečnosti, že dluh má být splněn řádně a včas a žalovaná tak neučinila, uložil jí tedy soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 439 Kč představující neuhrazené pojistné dle pojistné smlouvy [číslo] za dobu 26. 7. 2020 do 30. 10. 2020. Žalobkyni dále dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení z částky dlužného pojistného ve výši uvedené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Žalobkyně svůj požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení omezila obdobím od 31. 10. 2020 do 31. 8. 2021, přičemž je zcela nepochybné, že tento požadavek žalobkyně je (ve vztahu k úroku z prodlení z dlužného pojistného) oprávněný, neboť v uvedené období byla žalovaná v prodlení s úhradou již celé dlužné částky pojistného. Za uvedené období pak činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení částku 30,25 Kč, když tuto soud vypočetl z částky dlužného pojistného 439 Kč, a tuto částku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení tedy uložil žalované uhradit. Pokud se jedná o žalobkyní uplatněnou částku 900 Kč představující dle tvrzení žalobkyně paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013 Smluvní vztah žalobkyně a žalovaného založený pojistnou smlouvou [číslo] je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku, na který je třeba aplikovat principy spotřebitelské ochrany dle příslušných ustanovení soukromého práva. V souladu s těmito principy pak soud považuje žalobou uplatněný poplatek ve výši 900 Kč za neplatně ujednaný, když ve své podstatě se jedná o smluvní pokutu, přičemž povinnost zaplatit smluvní pokutu je obsažena toliko v pojistných podmínkách žalobkyně (resp. měl by vyplývat ze sazebníku, který vyhotovila sama žalobkyně, avšak v předloženém sazebníku tento poplatek není obsažen), nevyplývá ze smlouvy samotné, což je v rozporu právě i se závěrem Ústavního soudu ČR, který vyslovil ve shora uvedeném nálezu, kde mimo jiné uvádí, že obchodní podmínky nesmějí sloužit tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. rozhodčí doložka či ujednání o smluvní pokutě); pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z popsaných důvodů tedy soud žalobu co do částky 900 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této částky zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Z procesního hlediska byla ve věci úspěšnější žalovaná a náleželo by jí tak právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů v tomto řízení, z obsahu spisu však nevyplynulo, že by žalované v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.