21 C 312/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že se jedná o neuhrazené jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný použil k přepravě ve městě [obec] vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu přepravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. Cena jízdného by činila 20 Kč a žalobkyni vzniklo rovněž právo na přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do dne podání žaloby neuhradil ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že věc bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřil, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: Z hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek [číslo] vyplývá, že žalovaný se dne 18. 6. 2020 přepravoval na lince [číslo] vozidlem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (tramvaj) a v uvedený den byl ve [údaj o čase] hodin v tomto dopravním prostředku kontrolován dopravcem pověřenou osobou. Při jízdě se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Cena jízdného činila 20 Kč. Z Tarifu městské dopravy v [obec] je zřejmé, že cena základní přestupní jízdenky činí 20 Kč. Ze Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému [územní celek] a jeho dodatku vyplývá kromě skutečnosti, že cestující je povinen po celou dobu přepravy mít u sebe platný jízdní doklad, i výše přirážky k jízdnému v částce 1 000 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění dne 13. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a nákladů za vystavení upomínek nejpozději do 15 dnů od doručení upomínky; výzva byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho bydliště dne 13. 4. 2021. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že podrobnější úprava osobní přepravy pro danou věc je stanovena zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný použil dne 18. 6. 2020 k dopravě po [obec] tramvaj linky [číslo] čímž se žalobkyní konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě osob. Na výzvu oprávněné osoby se žalovaný při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv je povinností cestujícího po celou dobu trvání přepravy (pobytu v přepravním prostoru) platný jízdní doklad u sebe mít a při kontrole pověřenou osobou dopravce se jím prokázat. Žalovaný nezaplatil jízdné dle tarifu ani přirážku k jízdnému, jejíž úhrada byla v souladu se zákonem a přepravními podmínkami žalobkyní požadována, a dluží tedy žalobkyni z tohoto titulu částku 1 020 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužného jízdného a přirážky k jízdnému vyzván i písemně. Vzhledem k tomu, že dluh má být splněn řádně a včas, a žalovaný tak dosud neučinil, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 1 020 Kč představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému. Žalobkyni v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému, a žalobkyně se domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 6. 2020 do zaplacení, soud i v této části shledal uplatněný nárok oprávněným a žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud ještě uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.