21 C 342/2021 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 7 547 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 29. 6. 2018 se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 5 000 Kč s tím, že úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, přestože k tomu byl žalobkyní opakovaně vyzýván. Žalovaný nezaplatil od 5. 2. 2020 ničeho, z toho důvodu uplatnila žalobkyně v souladu se smlouvou právo na okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr ke dni 30. 5. 2020 zesplatnila. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn a byl vyzván k úhradě, ničeho však nezaplatil. Ke dni zesplatnění byla dlužná částky vyčíslena na 7 547 Kč a sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 4 999,94 Kč, úrokem v sazbě 16,9 % za období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 v částce 356,2 Kč, úroky z prodlení ve výši 10,12 Kč za období od 31. 1. 2020 do 21. 5. 2020 v sazbě 10% a dlužnými poplatky v celkové výši 2 180,74 Kč (150 Kč za využití účtu penze na klik ze dne 14. 2. 2020, část nesplacené ceny ve výši 35,74 Kč z původních 50 Kč ze dne 4. 2. 2020, 48 Kč poplatek za pojištění ze dne 31. 1. 2020, 3x49 Kč ze dne 29. 2. 2020, 31. 3. 2020 a 30. 4. 2020 a 2 x 900 Kč za náklady spojené s prodlením ze dne 28. 3. 2020 a 27. 4. 2020. Žalovaný po zesplatnění již ničeho neuhradil. Příslušenství pohledávky pak představuje úrok ve výši 16,9 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ze stejné částky za stejné období. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se vyjádřily k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě vyjádřila, že souhlasí s takovým postupem. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru na č. [anonymizováno] [číslo] [číslo] [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy částkou ve výši 250 Kč vždy k 15 dni v kalendářním měsíci. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně s tím, že pro další čerpání a splácení platí sjednané podmínky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně s tím, že žalobkyně má právo výši úrokové sazby měnit dle čl. 4 smlouvy. Žalovaný se v souvislosti s úvěrem zavázal platit cenu za služby ve výši dle sazebníku žalobkyně. Dle čl. 4 smlouvy byly úroky a ceny za služby připisovány k jistině úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Výzvou ze dne 28. 4. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že je nutné uhradit dluh po splatnosti ve výši 2 738 Kč, a to nejpozději ke dni 30. 5. 2020, kdy výše záporného zůstatku na účtu představovala částku 6 447 Kč. Výzvou ze dne 30. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 7 544 Kč, současně touto výzvou žalobkyně učinila ode dne 30. 5. 2020 splatnou celou zbývající částku k úhradě a upozornila žalovaného, že ode dne 31. 5. 2020 bude pohledávka úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, který byl vyčíslen částkou 8 346,18 Kč, a to výzvou ze dne 1. 2. 2021, která byla žalovanému zaslána na adresu jeho bydliště doporučeně dne 2. 2. 2021, nicméně pokus o doručení byl bezúspěšný. Dle výpisu z účtu na jméno žalovaného je zřejmé, že žalobkyně mu ke dni podpisu smlouvy poskytla na účet jistinu ve výši 5 000 Kč, kterou si v plné výši vybral a zpočátku pravidelně hradil. Dle stavu úvěru ze dne 13. 9. 2021 je zřejmé, že žalovaný splatil celkem 2 998,90 Kč, mimořádnou splátkou uhradil celkem 315 Kč, načež vyčerpal částku ve výši 7 998,84 Kč, kdy jistina je tvořena z částky 4 999,94 Kč. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných splátkách ve výši 250 Kč do 15. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný své povinnosti stanovené smlouvou o úvěru zpočátku plnil, v roce 2020 je však plnit přestal, splátky ve stanovené době neuhradil, a žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila. Co se týče příslušenství uplatněné v žalobě, tj. úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z jistiny poskytnutého úvěru, pak úrok z úvěru byl mezi účastníky sjednán ve smlouvě o úvěru odkazem na ceník žalobkyně a ke dni zesplatnění úvěru činil 16,9 % ročně. Rovněž je nepochybné, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala přiznání úroku ve výši 16,9 % ročně z částky nesplacené jistiny ve výši 4999,94 Kč ode dne následujícího po dni zesplatnění (tj. ode dne 1. 6. 2020) do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši ze stejné částky ode dne následujícího po dni zesplatnění (tj. ode dne 1. 6. 2020) do zaplacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jednorázově poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 999,94 Kč, včetně sjednaných úroků z úvěru ve výši 16, 9 % ročně za období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 v částce 356,20 Kč, úroky z prodlení ve výši 10,12 Kč za období od 31. 1. 2020 do 31. 5. 2020 v sazbě 10 % a dlužnými poplatky v celkové výši 2 180,74 Kč, což neučinil. Po zhodnocení všech uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že závazek má být splněn včas a řádně a žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, uložil mu tedy soud povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 7 547 Kč včetně příslušenství. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s jednoduchou výzvou k plnění a podáním žaloby. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.