21 C 91/2022-62 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 904 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že společnost [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaná uzavřely dne 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 400 Kč, přičemž dne 20. 2. 2020 byl ke smlouvě uzavřen dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru na částku 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku v jedné splátce, která byla splatná dne 5. 3. 2020. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Ke dni postoupení činila celkové výše pohledávky 3 101 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 951 Kč a neuhrazených paušálních nákladů vymáhání ve výši 150 Kč. Žalobkyně pak touto žalobou uplatnila k úhradě smluvní pokutu v nižší částce, než je uvedeno shora, a to ve výši 904 Kč za období od 6. 3. 2020 do 1. 6. 2021, dále se domáhala přiznání částky 473 Kč představující náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky a přiznání zákonného úroku z prodlení dlužné jistiny za období od 6. 3. 2020 do zaplacení (za období od 6. 3. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 247,67 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 8. 2022, k němuž se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic. 4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná uzavřela dne 4. 2. 2020 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 400 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit této společnosti tuto částku ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná podpisem smlouvy zároveň potvrdila, že jí byla v hotovosti při podpisu smlouvy předána částka 2 400 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou účastnice sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované zaplatit společnosti [právnická osoba] paušální poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou upomínku. Dne 20. 2. 2020 byla navýšena částka úvěru na 3 000 Kč s tím, že úvěr bude poskytnut bezhotovostně převodem na účet žalované a bude splacen do 5. 3. 2020. Z potvrzení o provedené platbě je zřejmé, že společnost [právnická osoba] poukázala převodem na účet žalované dne 20. 2. 2020 částku 600 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ničeho neuhradila a byla upomínkami ze dne 19. 3. 2020, 5. 4. 2020 a 16. 4. 2020 opakovaně společností [právnická osoba] vyzývána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo]. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni. Výše pohledávky byla vyčíslena částkou 3 101 Kč včetně příslušenství. Oznámení bylo žalované odesláno dne 29. 6. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Dopisem ze dne 7. 7. 2021 žalobkyně žalovanou upozornila na existenci dlužné částky s tím, že žalovaná je dle smlouvy o postoupení pohledávek povinna plnit žalobkyni a dále žalovanou upozornila na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání a sdělila jí výši účtovaných poplatků, které zřejmě sama stanovila. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 12. 2021 vyplývá, že tento soupis vyhotovila sama žalobkyně, kdy v souvislosti s vymáháním žalované pohledávky měla žalované dne 3. 8. 2021 zaslat obyčejný dopis a dvakrát (ve dnech 20. 9. 2021 a 6. 9. 2021) vyslat na adresu jejího bydliště pověřeného pracovníka. Dopisem ze dne 3. 8. 2021 sdělila žalobkyně žalované, že její věc předává k řešení advokátní kanceláři. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021, který byl žalované zaslán doporučeně dne 11. 11. 2021, byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce soud posoudil věc zejména podle ust. § 2395 a násl. a ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 5. 3. 2020. Žalovaná nedostála svým povinnostem ze smlouvy, když nezaplatila na jistině úvěru částku 2 000 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná dále zavázala zaplatit ve smyslu ust. § 2048 občanského zákoníku smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž za období od 6. 3. 2020 do 1. 6. 2021, jak požaduje žalobkyně, činí smluvní pokuta z nesplacené jistiny úvěru 904 Kč. Žalované dále dle uzavřené smlouvy u úvěru vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za každou zaslanou upomínku částku 50 Kč, přičemž dle předložených listin byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně zaslány tři upomínky. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla jí dále podle ust. § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla postoupena žalobkyni ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku a žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 7. S ohledem na shora uvedené soud tedy dospěl k závěru, že podaná žaloba je z části důvodná, a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 3 054 Kč (představující součet nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, neuhrazení smluvní pokuty ve výši 904 Kč a nesplacených paušálních nákladů za upomínky ve výši 150 Kč), dále zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny za období od 6. 3. 2020 do zaplacení, přičemž za období od 6. 3. 2020 do 1. 6. 2021 žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala a soud jí ho přiznal v částce 247,67 Kč. 8. Pokud se jedná o požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč (obyčejný dopis a dvě cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka), soud v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, tíží ji však v tomto směru rovněž povinnost důkazní, tedy musí soudu prokázat, že provedla nějaké úkony a jaké náklady a v jaké výši v souvislosti s tím vynaložila. Z předložených listinných důkazů nemá soud tyto náklady žalobkyně za prokázané, když náklady žalobkyně dokladuje pouze vlastním soupisem úkonů o tvrzených uskutečněných cestách. Žalobkyně pak soudu předložila dopis ze dne 3. 8. 2021, již však soudu nedoložila, že tento byl skutečně odeslán a náležela by jí tak náhrada poštovného. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení, žalobkyně však se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu v části týkající se nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná poměrně v nepatrné části, a soud jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 1 489 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za právní zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůty k plnění uložených povinností pak soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či uložení povinnosti úhrady dluhu ve splátkách ne