24 C 40/2022-30 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2022 domáhala zvýšení výživného po žalovaném na částku 6 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 8. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 4. 2006 č. j. 15 P 219/2005-33 byla žalobkyně svěřena do péče matky a žalovanému byla uložena povinnost platit jí výživné ve výši 500 Kč měsíčně, následně bylo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2018 č. j. 15 P 219/2005-69 zvýšeno výživné na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně trpí vícečetným [anonymizována dvě slova] postižením, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a je odkázána na péči matky, která je její opatrovnicí. Po dovršení zletilosti byl žalobkyni přiznán invalidní důchod ve výši [částka]. Žalobkyně sdílí domácnost se svou matkou, pravidelné měsíční platby zahrnují poplatek za stacionář ve výši [částka] – [částka] měsíčně, nájemné včetně služeb ve výši [částka] měsíčně, náklady na dopravu ve výši [částka] měsíčně, pleny ve výši [anonymizováno] – [částka] měsíčně. Příjmy v domácnosti činí invalidní důchod ve výši [částka] měsíčně, příspěvek na péči ve výši [částka] měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši [částka] měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný od července 2021 výživné neplatí. Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] v [obec] jako elektromechanik a jeho měsíční příjem se pohybuje mezi [částka] až [částka] měsíčně. Žalovaný se s žalobkyní pravidelně stýká, žalobkyně u něj tráví víkendy a také letní prázdniny. Žalobkyně dostává od žalovaného dárky k vánocům a k narozeninám, žalovaný hradil polovinu pobytu na letním táboře. Žalobkyně má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. 2. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o 3 500 Kč měsíčně s tím, že navrhla, aby žalovaný přispíval žalobkyni částkou 3 000 Kč měsíčně, která představuje polovinu poplatků za stacionář. Soud tedy v rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil (§ 96 o. s. ř.). 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že se zvýšením výživného nesouhlasí, neboť žalobkyně je schopna sama se živit, když pobírá invalidní důchod, navíc se žalovaný na péči o žalobkyni významně podílí, když si ji bere na víkendy a někdy i v týdnu a o prázdninách. Žalobkyně nepotřebuje více finančních prostředků, potřebuje více péče. Příjem žalovaného činí [částka] až [částka] měsíčně a jeho výdaje činí [částka] měsíčně, nemá tedy, z čeho by vyšší výživné platil. 4. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti a skutkový stav. Žalovaný je otcem žalobkyně a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 8. 2018 č. j. [číslo jednací] byla žalovanému stanovena vyživovací vůči žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně, rozsudek nabyl právní moci dne 2. 10. 2018 (viz rozsudek Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací]). Z rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně (tehdy nezletilá) byla pro své zdravotní problémy plně závislá na péči jiné osoby, navštěvovala pravidelně speciální základní školu, nosila pleny a naslouchátka. Žalobkyně žila se svou matkou v pronajatém bytě o velikosti 3+1, náklady na bydlení činily [částka] měsíčně. Matka žalobkyně nepracovala, neboť pečovala o žalobkyni a pobírala příspěvek na péči ve výši [částka] měsíčně, dále příspěvek na živobytí ve výši [částka] měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně a doplatek na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán jako elektromechanik a jeho čistý měsíční příjem činil [částka], jiný příjem neměl. Žalovaný bydlel ve společné domácnosti se svou matkou v rodinném domě ve vlastnictví matky, se žalobkyní se pravidelně stýkal, jednou za 14 dní si jí bral na víkend, jezdil se žalobkyní na výlety a dvakrát ročně ji bral na týdenní dovolenou. K současným poměrům účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně trpí vícečetným kombinovaným zdravotním postižením, oboustrannou těžkou vadou sluchu, těžkou [anonymizována dvě slova] s poruchami chování autistického spektra a je plně odkázána na péči druhé osoby, žije se svou matkou, která jí byla jmenována opatrovnicí (viz usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 9. 2021 č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně pravidelně každý den navštěvuje denní stacionář [obec], Arkádie, o. p. s., za což je nutno platit příspěvek ve výši okolo [částka] až [částka] měsíčně (viz souhrn vyúčtování klienta za rok 2021 a 2022). Žalobkyně pobírá invalidní důchod ve výši [částka] měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši [částka] měsíčně. Matka žalobkyně není zaměstnána, pečuje o žalobkyni a pobírá příspěvek na péči ve výši [částka] měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně (viz výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022). Matka žalobkyně bydlí se žalobkyní v nájemním bytě o velikosti 2 + 1, kde platí nájemné ve výši [částka] měsíčně, zálohy na energie platí ve výši [částka] měsíčně a dále platí [částka] měsíčně za rozhlas a TV (viz nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2021, výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022). Náklady na dopravu žalobkyně se pohybují okolo [částka] měsíčně (výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022). Žalovaný je zaměstnán u firmy [právnická osoba], jeho průměrný čistý měsíční výdělek činí 38 183 Kč (viz potvrzení zaměstnavatele ze dne 7. 6. 2022). Žalovaný bydlí v domě jeho matky, který se snaží udržovat a rekonstruovat. [příjmení] vyživovací povinnost kromě žalobkyně nemá. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný se podílí na péči o žalobkyni tak, že se o ni stará pravidelně ze soboty na neděli každý týden, někdy i od pátku do neděle a pravidelně se stará o žalobkyni ve čtvrtek po šestnácté hodině, někdy i v pondělí. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 obč. zák. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 obč. zák. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce druhého téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 obč. zák. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 obč. zák. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 obč. zák. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 163 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 6. Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně je dcerou žalovaného, žalovanému byla soudem stanovena vyživovací povinnost vůči žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně. Za účelem posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně se soud zabýval nejprve otázkou, zda je žalobkyně, která je již zletilá, schopna se sama živit. Provedeným dokazováním bylo zjištěno a mezi účastníky to bylo nesporné, že žalobkyně trpí kombinovaným vícečetným zdravotním postižením a je plně závislá na péči druhé osoby. Od nabytí zletilosti jí byl přiznán invalidní důchod, který v současné době činí [částka] měsíčně. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 3. 2013 I . ÚS 2306/12 soud vycházel z toho, že přiznáním invalidního důchodu vyživovací povinnost rodičů (tedy ani žalovaného) automaticky nezanikla, a zjišťoval, zda příjmy žalobkyně pokrývají její odůvodněné výdaje a potřeby. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že k invalidnímu důchodu žalobkyně ještě pobírá příspěvek na mobilitu ve výši [částka] měsíčně. Jiné příjmy žalobkyně nemá. Celkové příjmy domácnosti, v níže žalobkyně žije, činí [částka] (inv. důchod [částka], příspěvek na péči [částka], příspěvek na mobilitu [částka] a příspěvek na bydlení [částka]). Celkové nutné výdaje domácnosti žalobkyně a její matky činí [částka] měsíčně (stacionář [částka], nájem [částka], zálohy na energie [částka], TV+rozhlas [částka], doprava [částka