27 C 237/2021-56 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 3. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 750 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 10. 3. 2017, když žalovaná řádně nesplatila poskytnutý úvěr. Požadovaná částka měla být součtem poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru ve výši 2 500 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 250 Kč. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] připravila dvě listiny pojmenované Smlouva o spotřebitelském úvěru a dvě listiny pojmenované Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s daty 10. 3. 2017 a 19. 4. 2017, avšak ani jedna z těchto listin nebyla žalovanou jako„ vydlužitelem“, respektive„ klientem“ podepsána. [právnická osoba] odeslala dne 10. 3. 2017 na účet žalované 2 500 Kč [právnická osoba] odeslala žalované Oznámení o postoupení pohledávky, jímž informovala žalovanou, že pohledávka [právnická osoba] za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 2. 2. 2021 výzvu k úhradě před podáním žaloby. Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, na základě níž měl vzniknout v řízení uplatněný nárok. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 2 500 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalované na účet bez právního důvodu 2 500 Kč, ale žalovaná jí ani později žalobkyni uvedenou částku nevrátila. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 500 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 19. 7. 2017 do zaplacení. Další část uplatněného nároku (poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 250 Kč) však (s ohledem na výše uvedený závěr) není důvodná, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 2 500 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak žalovaná byla úspěšná ohledně 250 Kč a úroku z prodlení z této částky. Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 90,9 % a žalovaná přibližně z 9,1 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 81,8 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 1 218 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.