27 C 320/2021-45 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 208 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vzniklý v důsledku neplnění povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 2. 2021. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně zjistila některé identifikační a kontaktní údaje žalované a připravila listinu pojmenovanou Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s datem 17. 2. 2021, avšak tato listina nebyla žalovanou jako„ klientem“ podepsána a nebylo zjištěno, že by byla smlouva uzavřena jiným způsobem. Dne 17. 2. 2021 žalobkyně odeslala na účet žalované částku 5 000 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru ze dní 10. 3. 2021, 12. 4. 2021, 10. 5. 2021, 10. 6. 2021 a 13. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Dne 11. 8. 2021 zástupce žalobkyně odeslal žalované Výzvu k úhradě – předžalobní upomínku. Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru (ani jiné smlouvy) mezi žalobkyní a žalovanou, na základě níž měly (by mohly) vzniknout v řízení uplatněné nároky. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 5 000 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně převedla žalované na účet bez právního důvodu 5 000 Kč, ale žalovaná nevrátila žalobkyni ničeho. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Zbývající část uplatněných nároků však (s ohledem na výše uvedený závěr) není důvodná, a proto byla žaloba v části týkající se zaplacení 4 208 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení výrokem II. rozsudku zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu pouze nepatrně (o 8,6 %) úspěšnější, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.