27 C 330/2021-40 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 28 644 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonných příspěvků nepojištěných za nepojištěná období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020, když žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v rozhodných obdobích pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (10 406 Kč a 10 578 Kč), a poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč a 300 Kč) a od 7. 8. 2020 do 18. 11. 2020, když žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 760 Kč), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v době od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 (121 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 29. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 406 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných (121 dnů nároku na příspěvek x 86 Kč). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne 18. 2. 2021. Dne 23. 6. 2021 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v době od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020 (123 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 7. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 578 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných (123 dnů nároku na příspěvek x 86 Kč). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upozorněním na nedoplatek ze dne 15. 4. 2021. Dne 21. 7. 2021 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku z téhož dne. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v době od 7. 8. 2020 do 18. 11. 2020 (104 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 7. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 760 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěných (104 dnů nároku na příspěvek x 65 Kč). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami o úhradu nedoplatku ze dní 15. 4. 2021 a 14. 5. 2021. Dne 8. 7. 2021 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku z téhož dne. Ve všech třech případech žalobkyně vyzvala žalovaného také k zaplacení poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky (3 x 300 Kč). Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná, a proto jí téměř zcela vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 28 644 Kč představující součet příspěvků ve výši 27 744 Kč a„ poplatků“ ve výši 900 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitých dluhů (příspěvků ve výši 27 744 Kč), má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávek podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni také zákonné úroky z prodlení z jednotlivých dlužných příspěvků ode dní následujících po jejich splatnosti do zaplacení. Odlišně soud posoudil nároky žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z uvedených„ poplatků“, neboť tyto samotné jsou již příslušenstvím pohledávek (náklady spojené s uplatněním – viz § 513 občanského zákoníku), a nelze je dále úročit úrokem z prodlení (účastníci se na tom nedohodli). Proto soud žalobu v částech, jimiž se žalobkyně domáhala zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení a z částky 600 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze správně zaplacené části soudního poplatku ve výši 1 110 Kč (součet požadovaných„ poplatků“ ve výši 900 Kč není součástí základu pro výpočet soudního poplatku) a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.