27 C 46/2022-21 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 16. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 500 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje nezaplacenou část ceny za ošetření a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, jejíž provozovatelkou je žalobkyně, dne 26. 9. 2019. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení účastníků a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl dne 26. 9. 2019 ošetřen a pobýval na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, jejíž provozovatelkou je žalobkyně. Při propuštění byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů na ošetření a pobyt v celkové výši 3 000 Kč, které nezaplatil, ale zavázal se je zaplatit do sedmi dnů od podpisu uznání dluhu, k němuž došlo dne 26. 9. 2019. Dne 21. 10. 2019 žalovaný zaplatil žalobkyni část dluhu ve výši 1 500 Kč. Podle ustanovení § 89e odst. 1 věty první před středníkem zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (ve znění účinném od 31. 5. 2017), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle shora citovaného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Proto soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 1 500 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dluhu právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni také požadovanou část zákonného úroku z prodlení ročně od 22. 10. 2019 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s jednoduchou výzvou k plnění a podáním žaloby. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.