9 C 135/2017-278 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2017 ve znění doplnění ze dne 8. 8. 2017 se žalobce domáhal náhrady na výdělku ve výši 18 183 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2017. Žalobu odůvodnil tím, že od 14. 11. 2011 pracoval pro žalovanou jako dělník v keramice, pracovní poměr byl ukončen dohodou ze dne 29. 1. 2016 ke dni 31. 1. 2016 z důvodu jeho zdravotní nezpůsobilosti k výkonu práce. Dne 23. 6. 2014 žalobce utrpěl pracovní úraz, kdy při skládání forem ucítil bolest v křížové části zad a byl poslán na vyšetření. O úrazu byl sepsán záznam. V pracovní neschopnosti byl od 23. 6. 2014 do 30. 9. 2014 a dále od 3. 12. 2014. Obě pracovní neschopnosti byly v souvislosti s uvedeným úrazem. Dopisem ze dne 21. 10. 2016 požádal žalobce žalovanou o vyplacení ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s tím, že převažující příčinou jeho současného nepříznivého zdravotního stavu jsou následky pracovního úrazu ze dne 23. 6. 2014. Žalovaná nárok odmítla s odkazem na závěr [právnická osoba], podle něhož podstatnou a převažující příčinou zdravotních omezení žalobce je chronické onemocnění – degenerativní změny celé páteře. Žalobce je přesvědčen, že jeho současné zdravotní potíže, pro které mu byl přiznán invalidní důchod, jsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 23. 6. 2014, což dokládá rovněž znaleckým posudkem [číslo] 2017 ze dne 2. 4. 2017. Výši nároku odůvodňuje tím, že jde o rozdíl mezi jeho průměrným měsíčním výdělkem před onemocněním (21 503 Kč) a invalidním důchodem (3 320 Kč). 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 11. 2011 jako dělník v keramice a že jeho pracovní poměr byl ukončen dohodou ze dne 29. 1. 2016 s účinností k 31. 1. 2016 z důvodu zdravotní nezpůsobilosti žalobce. Dále uvedla, že žalobce dne 23. 6. 2014 utrpěl pracovní úraz, když při skládání formy ucítil bolest v křížové části zad, od 23. 6. 2014 do 30. 9. 2014 a od 3. 12. 2014 byl žalobce v pracovní neschopnosti. V souvislosti s pracovním úrazem byla žalobci vyplacena náhrada škody ve výši 44 066 Kč sestávající z bolestného ve výši 4 800 Kč, ztráty na výdělku ve výši 39 066 Kč a lékařského honoráře ve výši 200 Kč, a dále pak částka 50 000 Kč za ztížení společenského uplatnění. Tyto částky žalované refundovala pojišťovna. Dále žalovaná na základě zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] vyplatila žalobci částku 158 249 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 3. 12. 2014 do 29. 1. 2016. Tuto částku odmítla pojišťovna žalované proplatit s tím, že podstatnou a převažující příčinou vzniku škody u žalobce nejsou následky pracovního úrazu, ale obecná onemocnění. Uvedená částka tedy byla žalobci vyplacena bez právního důvodu. Žalovaná nárok žalobce neuznává s odkazem na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 7. 2016, který byl vypracován k žádosti [právnická osoba] a podle něhož podstatnou a převažující příčinou zdravotních omezení žalobce jsou chronické degenerativní změny celé páteře, tj. obecné onemocnění. Dle žalované posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 4. 2017 jednoznačně nestanoví, že pracovní úraz žalobce je podstatnou a převažující příčinou zdravotních omezení, která mají za následek pokles pracovní schopnosti žalobce. Navíc je pro zhodnocení vlivu pracovního úrazu žalobce je nutno zohlednit fakt, že žalobce je bývalý elitní profesionální sportovec, konkrétně příznivec sportů s extrémní fyzickou zátěží, od roku 1999 až do roku 2008 se profesionálně věnoval závodům série Strongman, kde soutěžící mimo jiné zvedají předměty o váze až do 200 kg. Následně hrál žalobce 5 let extraligu v ragby a paralelně 2 roky působil ve slovenském reprezentačním ragbyovém týmu. Dne 20. 5. 2017 se žalobce zúčastnil závodu„ Strongman [obec a číslo]“, kde absolvoval disciplíny atlasovy kameny, mrtvý tah, truck pull, běh s ohradami o váze 330 kg a další. Dne 10. 6. 2017 se žalobce zúčastnil obdobného závodu v [obec]. 3. Vedlejší účastník na straně žalované nárok žalobce neuznal s tím, že úraz ze dne 23. 6. 2014 není pracovním úrazem, když chybí úrazový děj, jako podstatný znak pracovního úrazu. Žalobce dne 23. 6. 2014 vykonával běžnou pracovní činnost a nebyl nucen vynakládat žádnou větší námahu. Mezi událostí ze dne 23. 6. 2014 a ztrátou na výdělku žalobce není příčinná souvislost. Závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] nejsou řádně zdůvodněny ani doloženy a trpí zásadními vadami. Naopak z posudku MUDr. [příjmení] vyplývá, že u žalobce nedošlo v důsledku události ze dne 23. 6. 2014 k žádnému objektivnímu poškození skeletu ani svaloviny, ale jedná se o degenerativní změny páteře, kterými žalobce trpěl už před událostí ze dne 23. 6. 2014. Vedlejší účastník rovněž rozporuje výši ztráty na výdělku uplatněné žalobcem, neboť výpočet je proveden nesprávně. 4. O základu nároku bylo rozhodnuto rozsudkem č. j. 9 C 135/2017-126 ze dne 6. 11. 2019, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2020. V dalším řízení se soud zabýval výší škody v podobě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a k tomu vedl dokazování. 5. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Z výpovědi žalobce, pracovní smlouvy žalobce ze dne 14. 11. 2011 a z rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalobce pracoval pro žalovanou od 14. 11. 2011 do 31. 1. 2016. Z Potvrzení o výdělcích žalobce za rok 2014 a mzdového listu žalobce u žalované za rok 2014 mimo jiné vyplývá, že žalobce byl od úrazu (tedy od 23. 6. 2014) až do ukončení pracovního poměru u žalované v pracovní neschopnosti. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 28. 4. 2017 vyplývá, že žalobci byl od 10. 1. 2017 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 3 320 Kč měsíčně. Ze sdělení ČSSZ ze dne 11. 11. 2020 a ze dne 19. 2. 2021 vyplývá, že od ledna 2018 náležel žalobci invalidní důchod prvního stupně ve výši 3 497 Kč měsíčně, od ledna 2019 ve výši 4 095 Kč měsíčně, od ledna 2020 ve výši 4 509 Kč měsíčně a od ledna 2021 ve výši 4 642 Kč měsíčně. Z potvrzení Úřadu práce ze dne 13. 1. 2021 vyplývá, že od 1. 2. 2016 do 31. 1. 2018 byl žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2018 vyplývá, že od 1. 2. 2018 dosud je žalobce zaměstnancem společnosti [právnická osoba], a to na pozici mistr. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] [číslo] ze dne 18. 1. 2022 vyplývá, že v roce 2017 u žalobce došlo ke ztrátě na výdělku ve výši 155 256 Kč, v roce 2018 ve výši 14 231 Kč, v roce 2019 ve výši 4 103 Kč, v roce 2020 ve výši 724 Kč a v roce 2021 ve výši 5 333 Kč, celkem za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2021 ve výši 179 647 Kč (bez zohlednění práce přesčas) či ve výši 227 890 Kč (při snížení poúrazového výdělku o zvýšené pracovní úsilí ve formě práce přes čas). Znalkyně vycházela ohledně výdělku žalobce před vznikem škody z pravděpodobného výdělku, který zjistila porovnáním průměrného výdělku žalobce před úrazem a průměrného výdělku zaměstnanců žalované pracujících na stejné pozici jako žalobce. Výhodněji pro žalobce vycházel výdělek zaměstnanců pracujících na stejné pozici, a proto z něj znalkyně vycházela. Znalkyně při zpracování posudku vycházela mimo jiné z rozhodnutí ČSSZ ze dne 28. 4. 2017 o přiznání invalidního důchodu, z potvrzení o výdělcích žalobce u žalované za rok 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, mzdových listů žalobce u žalované za roky 2013 a 2014, dále z potvrzení příjmů žalobce u společnosti [právnická osoba] za roky 2018, 2019, 2020, mzdových listů žalobce u společnosti [právnická osoba] za roky 2018, 2019, 2020 a 2021, a z potvrzení Úřadu práce ze dne 13. 1. 2021, a soud na zjištění znalkyně z těchto listinných důkazů plně odkazuje. 6. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 7. Žalobce pracoval pro žalovanou jako dělník v keramice od 14. 11. 2011 do 31. 1. 2016, dne 23. 6. 2014 utrpěl žalobce pracovní úraz, v souvislosti s tímto úrazem došlo u žalobce k poškození zdraví v podobě výhřezu meziobratlových plotének, které trvá i k datu 1. 1. 2017. Ode dne 23. 6. 2014 do 31. 1. 2016, kdy došlo k ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou, byl žalobce v pracovní neschopnosti. Od 1. 2. 2016 do 31. 1. 2018 byl žalobce nezaměstnaný v evidenci úřadu práce. Od 1. 2. 2018 pracuje žalobce pro společnost [právnická osoba] jako mistr. Od 10. 1. 2017 pobírá žalobce invalidní důchod prvního stupně, v roce 2017 3 320 Kč měsíčně, v roce 2018 3 497 Kč měsíčně, v roce 2019 4 095 Kč měsíčně, v roce 2020 4 509 Kč měsíčně a v roce 2021 4 642 Kč měsíčně. Za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2021 došlo u žalobce ke ztrátě na výdělku v celkové výši 179 647 Kč. 8. Podle § 269 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odstavce 4 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnost