121 C 27/2022-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 158 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa], č. or. [anonymizováno], v ulici [ulice] v [obec], v níž žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 11. 2019 a dodatků k této smlouvě, posledního ze dne 16. 11. 2021, užívala od 10. 11. 2016 do 15. 6. 2022 bytovou jednotku [číslo] o velikosti 1+3 ve 4. nadzemním podlaží. Žalovaná byla povinna platit nájemné a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, jež ve svém souhrnu v období od 1. 6. 2022 odpovídaly částce 6 993 Kč měsíčně. Žalovaná dluží žalobkyni nájemné za červen 2022, přičemž v prodlení s touto platbou je od 26. 6. 2022, dále jí vznikl nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 13 165, splatný dne 31. 8. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listin, vyzval soud účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila, žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí (srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)). V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. tedy soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalobkyně je vlastnicí parcely [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, s budovou [adresa], objektem bydlení, v obci a k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 18. 11. 2016 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala přenechat žalované do užívání byt [číslo] o velikosti 1+3, nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 10. 11. 2016 do 31. 10. 2017. Žalovaná se zavázala platit měsíční nájemné ve výši 5 050 Kč a zálohy na služby ve výši uvedené v evidenčním listu nájemníka. Tyto platby byly splatné k 25. dni měsíce, k němuž se vztahovaly. Dodatkem ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 31. 10. 2017 se žalobkyně a žalovaná dohodly na prodloužení doby nájmu na další období od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2019. Dále byla sjednána nově výše nájemného, a to částkou 5 380 Kč měsíčně. Dalším dodatkem ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 11. 2019 se žalobkyně a žalovaná dohodly na prodloužení doby nájmu na další období od 1. 11. 2019 do 31. 10. 2021. Dále byla sjednána nově výše nájemného, a to částkou 5 940 Kč měsíčně. Dodatkem ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 16. 11. 2021 se žalobkyně a žalovaná dohodly na prodloužení doby nájmu na další období od 1. 11. 2021 do 31. 10. 2023. Dále byla sjednána nově výše nájemného, a to částkou 8 320 Kč měsíčně. Z evidenčního listu nájemníka (žalované) ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že měsíční výše záloh na služby činila od 1. 11. 2021 částku 4 790 Kč měsíčně. Z evidenčního listu nájemníka (žalované) ze dne 15. 6. 2022 soud zjistil, že výše záloh na služby pro období od 1. 6. 2022 do 15. 6. 2022 činila 2 556 Kč, smluvní nájem 4 437 Kč, celkem tedy pro toto období 6 993 Kč. Z vyúčtování zálohových položek za období 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vyplývá, že žalované vznikl za uvedené období nedoplatek ve výši 13 165 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do 31. 8. 2022. Výzvou ze dne 21. 9. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, přičemž výzva jí byla zaslána doporučeně dne 30. 9. 2022. 5. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně jako vlastník bytu [číslo] o velikosti 1+3, nacházejícího se ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], uzavřela se žalovanou dne 18. 11. 2016, ve znění pozdějších dodatků, platně nájemní smlouvu, v níž se žalovaná jako nájemce zavázala žalobkyni platit měsíčně na nájemném naposledy částku 8 320 Kč měsíčně, splatnou vždy k 25. dni aktuálního měsíce. Zálohy na služby spojené s nájmem bytu byly stanoveny evidenčním listem, naposledy pro období od 1. 6. 2022 do 15. 6. 2022 částkou 2 556 Kč Smluvní nájem za stejné období byl vyčíslen částkou 4 437 Kč, celkem tedy za období od 1. 6. 2022 do 15. 6. 2022 měla žalovaná uhradit částku 6 993 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost řádně nesplnila a neuhradila žalobkyni za uvedené období ničeho, rovněž neuhradila žalobkyni nedoplatek z vyúčtování zálohových položek za období 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 13 165 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do 31. 8. 2022. 6. Po právní stránce posoudil soud žalobou uplatněný nárok zejména podle ust. § 2201 a násl, ust. § 1968 a ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovanou dne 18. 11. 2016, ve znění pozdějších dodatků, platně uzavřela nájemní smlouvu, na základě které měla žalovaná za období od 1. 6. 2022 do 15. 6. 2022 uhradit žalobkyni částku 6 993 Kč, splatnou k 25. 6. 2022, a rovněž nedoplatek z vyúčtování zálohových položek za období 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 13 165 Kč, splatný do 31. 8. 2022. Žalovaná tuto svou povinnost ani přes upomínku žalobkyně nesplnila, soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost žalobkyni celkem částku 20 158 Kč zaplatit. 8. Soud shledal žalobu důvodnou i v části uplatněného příslušenství. Žalovaná se dostala do prodlení s platbami nájemného, záloh na služby i vyúčtování zálohových položek, a to v případě nájemného a záloh na služby za měsíc červen 2022 dne 26. 6. 2022, v případě vyúčtování zálohových položek dne 1. 9. 2022. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku vyhověl žalobě i v části uplatněného příslušenství, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z dlužných částek. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 208 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby). K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovaným v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.