121 C 9/2023-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 15 356 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná měla na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 7. 2021 pronajatý byt [číslo] ve 2. podlaží domu žalobce v [obec], v [anonymizováno] ulici [adresa] nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 10. 2021 a postupně byl prodloužen až do 31. 10. 2022. Měsíční nájemné a zálohy na úhrady za služby spojené s užíváním bytu činily v prosinci 2021 a v březnu 2022 částku 3 816, v měsících září a říjen 2022 částku 3 888 Kč, tj. celkem 15 408 Kč, žalovaná za toto období uhradila pouze částku 1 500 Kč. Současně žalované vznikl účetní nedoplatek z vyúčtování předepsaných záloh a skutečných nákladů za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 v částce 1 448 Kč, který žalovaná dosud nezaplatila. Celkový dluh žalované tedy činí 15 356 Kč a žalovaná ho nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listin, vyzval soud účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí (srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)). V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. tedy soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 16. 7. 2021 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala přenechat žalované do užívání byt [číslo] o velikosti 1+2, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021 a byl prodloužen do 31. 10. 2022. Žalovaná se zavázala platit měsíční nájemné a zálohy na služby ve výši uvedené v evidenčním listu nájemníka. Tyto platby byly splatné k poslednímu dni měsíce, k němuž se vztahovaly. Z evidenčního listu nájemníka ze dne 16. 7. 2021 soud zjistil, že nájemné činilo 2 116 Kč měsíčně a výše záloh na služby činila 1 700 Kč měsíčně. Evidenční list žalovaná dle podpisu na něm převzala osobně. Z evidenčního listu nájemníka ze dne 7. 4. 2022 soud zjistil, že nájemné činilo 2 188 Kč měsíčně a výše záloh na služby činila 1 700 Kč měsíčně. Z vyúčtování služeb za rok 2021 vyplývá, že žalované vznikl dluh ve výši 1 448 Kč, který byl dle ujednání v nájemní smlouvě splatný ve lhůtě 4 měsíců od doručení vyúčtování. Dle předložené doručenky převzala žalovaná toto vyúčtování dne 28. 4. 2022. Z účtového listu nájemníka soud zjistil, že žalovaná neuhradila nájemné a zálohy na služby vždy v částce 3 816 Kč za měsíce prosinec 2021 a březen 2022, dále nájemné a zálohy na služby vždy v částce 3 888 Kč za měsíce září a říjen 2022. Dále neuhradila dluh z vyúčtování služeb v částce 1 448 Kč v květnu 2022 uhradila žalovaná žalobci částku 500 Kč a v červenci 2022 částku 1 000 Kč. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 13. 2. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši celkem 15 356 Kč, přičemž výzva jí byla dle podacího lístku zaslána doporučeně dne 13. 4. 2023. 5. Soud má tedy za prokázané, že žalobce jako vlastník bytu [číslo] o velikosti 1+2, nacházejícího se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], uzavřel se žalovanou dne 16. 7. 2021 nájemní smlouvu, na základě které se žalovaná jako nájemce zavázala žalobci platit měsíčně na nájemném a zálohách na služby částku 3 816 Kč, a od dubna 2022 částku 3 888 Kč, splatnou vždy k poslednímu dni aktuálního měsíce. Žalovaná tuto svou povinnost řádně neplnila a za období měsíců prosinec 2021, březen 2022, září a října 2022 zůstala žalobkyni na nájemném a zálohách na služby dlužna částku v celkové výši 15 356 Kč, když neuhradila ani nedoplatek na službách za rok 2021 v částce 1 448 Kč, který jí byl žalobcem řádně vyúčtován, a za uvedené měsíce uhradila žalobci pouze částku 1 500 Kč. 6. Při právním posouzení vycházel soud zejména z následujících ustanovení právních předpisů: Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Od 1. 1. 2022 výše úroku z prodlení činila 11,75 % ročně a od 1. 7. 2022 pak 15 % ročně. 7. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora uvedená ustanovení právních předpisů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovanou dne 16. 7. 2021 uzavřela nájemní smlouvu, na základě které se žalovaná jako nájemce zavázala žalobci platit měsíčně na nájemném a zálohách na služby částku 3 816 Kč, a od dubna 2022 částku 3 888 Kč, splatnou vždy k poslednímu dni aktuálního měsíce. Žalovaná tuto svou povinnost řádně neplnila a za období měsíců prosinec 2021, březen 2022, září a října 2022 uhradila pouze částku 1 500 Kč. Žalovaná dále neuhradila žalobci ani nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 a dluží žalobci z tohoto titulu částku 1 448 Kč. Vzhledem k tomu, že dluh má být splněn řádně a včas a žalovaná tuto svou povinnost dosud nesplnila, vyhověl tedy soud žalobě a žalované uložil povinnost žalobci celkem částku 15 356 Kč (3 816 + 3 816 + 3 888 + 3 888 + 1 448 – 1 500) zaplatit. 8. Soud shledal žalobu důvodnou i v části uplatněného příslušenství. Žalovaná se dostala do prodlení s platbami nájemného a záloh na služby, a to v případě platby za měsíc prosinec 2021 dne 1. 1. 2022, v případě platby za měsíc březen 2022 dne 1. 4. 2022, za měsíc září 2022 dne 1. 10. 2022 a za měsíc říjen 2022 dne 1. 11. 2022. Dále se žalovaná dne 29. 8. 2022 dostala do prodlení s úhradou vyúčtování služeb za rok 2021, které bylo splatné do 4 měsíců od jeho doručení, tj. do 28. 8. 2022. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. vyhověl žalobě i v části uplatněného příslušenství, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z dílčích dlužných částek. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 8 405,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náleží odměna ve výši 1 740 Kč a dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 120 Kč částkou 1 285,20 Kč. 10. Žalobce byl v řízení zastupován advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.