13 C 87/2022-81 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 732,67 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] (dále též„ banka“) zavázala poskytnout žalovanému kontokorent až do sjednaného limitu 5 000 Kč. Žalovaný tento kontokorent čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků 18,9 % ročně a poplatků splatit tak, že alespoň jednou ročně zajistí, aby byl zůstatek účtu kladný nebo alespoň nulový a současně, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, banka proto dopisem ze dne [datum] vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu spolu s dohodami souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou banka uzavřela s žalobkyní, což žalovanému oznámila. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Souhlas žalobkyně byl součástí podaného návrhu a žalovaný se k výzvě soudu doručené mu spolu s žalobou dne [datum] nevyjádřil. Pro úplnost soud uvádí, že telefonicky se na soud obrátila osoba, jež se představila jako žalovaný, jež uvedl, že žije ve [příjmení] [jméno] na sdělené adrese. Soud žalovanému doručoval i na adresu ve [příjmení] [jméno], avšak bez odezvy a jiné, než telefonické sdělení (k němuž však nelze přihlížet, jelikož není písemné a není tak ověřená ani totožnost volajícího) spis neobsahuje. 3. Soud z důkazů zjistil následující skutkový stav: 4. Na základě rámcové smlouvy o finančních službách ze dne [datum] uzavřela banka s žalovaným smlouvu o účtu č. [bankovní účet] s tím, že uvedená korespondenční adresa je [část obce a číslo], [PSČ] [obec]. Dne [datum] banka akceptovala návrh smlouvy týkající se kontokorentu ve výši 5 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 18,9 % ročně. Z výpisu z účtu vyplývá, že vyplývá, že dne [datum] byl disponibilní zůstatek - 302,12 Kč a konečný k [datum] byl – 405,09 Kč. V tomto měsíci bylo zadrženo pro exekuci částka 22 819 Kč a celkovou dlužnou částku 23 265,15 Kč tvořily položky - 405,09 Kč na jistině, - 144,03 Kč na úroku z prodlení, - 9,62 Kč jako přečerpaný kontokorent, - 134,41 Kč jako nesplacený kontokorent (celkem - 549,12 Kč) a částka 22 819 Kč jako zadržená exekuce, celkem tedy - 23 472,13 Kč. Z výpisu za měsíc únor vyplývá, že částka čerpaného kontokorentu činila - 509,10 Kč (ke zvyšování docházelo připisováním poplatků a úroků), v březnu tak byla čerpána částka - 615,44 Kč, v dubnu - 723,18 Kč, v květnu - 833 Kč, konečný zůstatek ke dni [datum] činil částku - 944,12 Kč, v červenci - 1 057,49 Kč, v srpnu - 1 172,70 Kč, v září - 1 289,17 Kč, v říjnu - 1 408,15 Kč, v listopadu - 1 528,33 Kč, v prosinci - 1 651,20 Kč a dne [datum] byla na účet vložena hotovost ve výši 1 000 Kč a zůstatek tak činil částku - 677,21 Kč. Dne [datum] došlo k účetnímu vyrovnání pohledávky, a to ve výši 866,17 Kč s tím, že požadovaná částka pro exekuce byla uvedena ve výši 23 819 Kč. 5. Zůstatek 866,17 Kč je i počátečním stavem založeného úvěru (podklady pro súdne konanie) ke dni [datum] a až do [datum] k tomuto přibývaly výlučně úroky (řádný a z prodlení). Ke dni [datum] byla zaúčtována částka 24 732,67 Kč a po odečtení předchozí výše jistiny se jedná o dlužnou částku 23 825,10 Kč. 6. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že banka žalovanému sdělila, že po několika marných upomínkách dne [datum] byla pohledávka z uvedeného účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala jej k okamžité úhradě. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že banka žalovanému sdělila, že pohledávka z kontokorentního úvěru byla postoupena na žalobkyni. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, kde dle podacích archů zásilky byly odeslány dne [datum] a [datum]. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 2 obč. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 1969 po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Podle ustanovení § 1751 obč. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 12. Podle § 1970 obč. z. je-li dlužník v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle § 1851 obč. z. plnil-li podnikatel spotřebiteli finanční službu bez výslovné objednávky, nevzniká spotřebiteli povinnost za plnění zaplatit ani mu z toho nevznikají žádné jiné povinnosti. 14. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a bankou byla uzavřena smlouva o sporožirovém účtu a dále i smlouva o kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný čerpal kontokorent až do výše 866,17 Kč, který však řádně nesplácel. Proto banka přistoupila ke dni [datum] k účetnímu vyrovnání pohledávky právě v této výši a převedla tento zůstatek na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet]. V tuto dobu však navíc evidovala exekuci ve výši 23 819 Kč. Byť z poslední výzvy vyplývá, že banka převedla zůstatek na evidenční účet dne [datum], je zřejmé, že účet uzavřela již [datum] a k nárůstu pohledávky za žalovaným v částce 23 825,10 Kč došlo právě v den předcházející převodu ([datum]). [příjmení], o níž se dluh navýšil, téměř odpovídá blokované částce exekucí (23 819 Kč) a soud dospěl k závěru, že právě touto exekuovanou částkou došlo k navýšení kontokorentu na uvedenou výši, jež teď žalobkyně požaduje po žalovaném. 15. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil své povinnosti a po dobu delší, než jeden rok nevyrovnal kreditní zůstatek na účtu. Současně však bylo prokázáno, že žalovaný čerpal kontokorent pouze do výše 866,17 Kč, jež byl ke dni [datum] převeden na evidenční účet nepovolených debetů. Další částky žalovaný nečerpal. K navýšení úvěru došlo ze strany banky tím, že poskytla plnění na exekuovanou pohledávku, avšak tuto poskytla bez pokynu žalovaného. Současně, jelikož tak neučinila z debetního (kladného) zůstatku účtu, ale vytvořila žalovaném kreditní pohledávku (fakticky úvěr), nejednalo se o čerpání kontokorentního úvěru, nýbrž o nakládání bankou s finančními prostředky, které nebyly žalovaného. Exekuční titul mohl znít na přikázání pohledávky, avšak žalovaný pohledávku za bankou v takovéto výši neměl. Stejně tak žalovaný neměl ani povolený debet do této výše. Pokud banka plnila, jednalo se z její strany o exces a o plnění bez pokynu, za něž však žalovaný nemůže odpovídat a nelze, aby žalovanému byly v rámci exekučních řízení vytvářeny nové závazky takovouto činností banky. 16. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 obč. z. Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, který žalovaný čerpal ve výši 866,17 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet, což však řádně nečinil, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od