19 C 238/2023-27 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 69 500 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 9. 2021 smlouvu o úvěru na základě, které mu poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 47 500 Kč s tím, že ji splatí v pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 250 Kč, počínaje dnem 17. 9. 2021. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 9. 2021 a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu úrokem ve výši 16 500 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 15 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 000 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 1 250 Kč, počínaje dnem 17. 9. 2021. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně, když uhradil pouze v 0. týdnu trvání úvěru částku ve výši 5 500 Kč, v 5. týdnu trvání úvěru částku ve výši 5 500 Kč, v 10. týdnu trvání úvěru částku ve výši 5 500 Kč, ve 14. týdnu trvání úvěru částku ve výši 5 500 Kč, ve 20. týdnu trvání úvěru částku ve výši 3 000 Kč a ve 24. týdnu trvání úvěru částku ve výši 3 000 Kč. Od té doby ničeho neuhradil. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a žalobě vyhověl. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě a on se zavázal tuto poskytnutou částku zaplatit spolu s úrokem a s poplatky v celkové výši 47 500 Kč. Celkovou částku 97 500 Kč se zavázal splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 250 Kč, počínaje dnem 17. 9. 2021. Žalovaný žalovanou částku ve stanovených lhůtách splatnosti zcela neuhradil, když zaplatil celkem pouze 28 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 69 500 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od okamžiku předepsané splatnosti smlouvy do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 780 Kč. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.