19 C 407/2022-43 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 670 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 8 180 Kč s tím, že ji splatí v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 303 Kč, počínaje dnem 2. 6. 2020. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 2020 a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu úrokem ve výši 1 980 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč, počínaje dnem 2. 6. 2020. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně, když uhradil pouze v 0. týdnu trvání úvěru částku ve výši 700 Kč, ve 3. týdnu trvání úvěru částku ve výši 200 Kč, v 7. týdnu trvání úvěru částku ve výši 200 Kč, ve 12. týdnu trvání úvěru částku ve výši 210 Kč a v 16. týdnu trvání úvěru částku ve výši 200 Kč. Od té doby ničeho neuhradil. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a žalobě vyhověl. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě a on se zavázal tuto poskytnutou částku zaplatit spolu s úrokem a s poplatky v celkové výši 8 180 Kč. Celkovou částku 18 180 Kč se zavázal splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 303 Kč, počínaje dnem 2. 6. 2020. Žalovaný žalovanou částku ve stanovených lhůtách splatnosti zcela neuhradil, když zaplatil celkem pouze 1 510 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 670 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od okamžiku předepsané splatnosti smlouvy do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a s podáním žaloby ve výši 200 Kč určenou dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.