19 C 45/2023-35 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 8. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 22 109,72 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 28. 2. 2021. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, inkasním poplatkem a náklady na vyhodnocení úvěru v celkové výši 40 894 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, nejpozději do 28. 4. 2022. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení se zaplacením jistiny. Žalovaný finanční prostředky řádně nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 28. 7. 2022 s účinností ke dni 28. 7. 2022, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl následně dopisem ze dne 21. 8. 2022 žalobkyní informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 2. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na základě, které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, inkasním poplatkem a náklady na vyhodnocení úvěru v celkové výši 40 894 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Ve smlouvě si účastníci pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a úrok z úvěru ve výši 15% ročně. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. 5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 a její přílohy bylo zjištěno, že dne 11. 6. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila s účinností ke dni 28. 7. 2022 žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. 7. Z oznámení ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne 21. 8. 2022 soud zjistil, že rovněž žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. 9. Z dopisu ze dne 8. 9. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyrozuměl žalovaného o skutečnosti, že advokátní kancelář převzala věc k řešení. 10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 22 000 Kč. Tuto žalovaný převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s dalšími poplatky a náklady úvěru v celkové výši 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky ve lhůtě do 28. 4. 2022 (celková splatnost závazku) nedostál. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Sama žalobkyně také oznámila žalovanému postoupení pohledávky a seznámila ho s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. 11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla, pokud jde o jistinu a smluvní pokutu podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaný nedostál. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 22 148,72 Kč, odpovídající jistině ve výši 20 548,07 Kč, nákladům spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a sjednané smluvní pokutě ve výši 1 561,65 Kč. 12. Pokud jde o požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 651 Kč (3 cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy), soud v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Není sice žádným způsobem zpochybňováno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, ovšem za situace, kdy žalobkyně vynaložení těchto nákladů soudu prokáže. Je třeba konstatovat, že žalobkyně tyto náklady žádným způsobem neprokázala. Dopisem ze dne 21. 8. 2022 bylo pouze prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kterou si sama stanovila. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k jednotlivým uplatněným nárokům, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu, jde-li o náklady spojené s mimosoudním vymáháním nároku, částečně zamítl. 13. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované k okamžiku postoupení pohledávky. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 508 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 15. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.