20 C 192/2023-33 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení sjednané ceny péče o nezl. dítě žalované, [jméno] [příjmení] ([číslo]) v mimoškolním vzdělávacím zařízení, provozovaném žalobkyní, za měsíce říjen 2022 až leden 2023 á 2 500 Kč a stravného za měsíce říjen 2022 (1 020 Kč) a listopad 2022 (180 Kč), když za poskytnutí stravy bylo sjednáno 60 Kč na den. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět i bez konání jednání a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud zjistil další možnou adresu (jak v záhlaví shora), pokusí se na ni informativně doručit alespoň rozsudek. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle smlouvy č. l. 13 ze dne [datum] s účinností od [datum] do [datum] se žalovaná zavázala hradit měsíčně předem 2 500 Kč mimoškolní vzdělávání svého syna v dětské skupině v rozsahu celé provozní doby (pracovní dny od 6:30 hodin do 17:30 hodin) a volitelně 60 Kč za den měsíčně pozadu, pokud je čerpána strava. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 16) vypracování kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. pro plnění, které je předmětem tohoto řízení. Chyba v úvodním označení („ Vážený pane [jméno]“) je bez významu s ohledem na četné další údaje, které jsou již individualizovány řádně a výzva je tak srozumitelně adresována právě žalované. 5. Dle registru obyvatel má žalovaná stále trvalé bydliště na [anonymizováno] [číslo] v [obec]. Dle zpráv Úřadu práce (č. l. 19) však zřejmě bydlí na adrese [adresa], dále naposledy čerpala příspěvek v nezaměstnanosti. K její osobě je evidováno účastnické číslo [tel. číslo] a čelí nejméně 8 exekucím (k [datum]). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Účastníci sjednali poskytování služeb dle nepojmenovaného závazku v režimu občanskoprávních vztahů, spočívajícího v poskytování mimoškolní vzdělávací aktivity, spojené s péčí o nezletilého včetně poskytnutí stravy (zde je závazek nejblíže povahou závazku koupě), za srozumitelně, přehledně a určitě sjednanou cenu. Rozsah plnění nebyl prokazován, ale ani zpochybňován a soud ohledně poskytnutého rozsahu služeb vychází ze skutkových tvrzení žalobkyně. Nic tak nebránilo vyhovění žalobě v plném rozsahu. Jelikož je žalovaná dle smlouvy (a jejích ujednání o splatnostech) a předžalobní výzvy v prodlení, soud s odkazem na § 1970 občanského zákoníku přiznal i nárok na úrok z prodlení, když počátek prodlení je v souladu se smlouvou a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud pro zjednodušení výroku kapitalizoval veškeré prodlení do [datum] částkou 216,91 Kč a od [datum] tak již běží prodlení z celé dlužné jistiny, sazba úroku byla pro všechny dílčí jistiny shodná. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 8. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Oproti návrhům ve věcech sp. zn. 24 C 138/2022 a 17 C 121/2022 byly upraveny prakticky jen období, jména dětí a v případě stravného v předchozí době částka (50 Kč za den). Vzor je používán prakticky doslovně a neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji již lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání (čemuž odpovídá i převzetí textu předžalobní výzvy s opomenutým oslovením účastníka, figurujícího v řízení sp. zn. 24 C 138/2022), resp. jedná se o ryze administrativní činnost, nikoliv právní posouzení, které měl na mysli zákonodárce, když přiznával v podobě advokátního tarifu advokátnímu stavu privilegium mimosmluvní odměny. 9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaná je zjevně masivně předlužena a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalované.