20 C 220/2023-43 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (167 dní) a od [datum] do [datum] (152 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] ([anonymizována dvě slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (7 849 Kč, resp. 7 144 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, na adrese trvalého pobytu převzal dne [datum] do vlastních rukou, k věci samé se nevyjádřil. 3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Rover se zdvihovým objemem motoru 1 396 cm3, maximálním výkonem 55 kW a maximální hmotností 1 460 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] a [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 849 Kč, resp. 7 144 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na tehdy platnou (evidenční) adresu trvalého pobytu žalovaného na Městském úřadu v [obec], kterou měl v registru obyvatel až do [datum] (č. l. 9). Dále byly zasílány upomínky od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne [datum] a [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu, v té době však již neaktuální. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidlo již nevlastnil, či v rozhodné době dokonce již bylo fakticky zničeno, žalovaný promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2x 300 Kč (jakkoliv rozdělení těchto nákladů je již skutečně hraniční s ohledem na to, že obě období na sebe navazují a vymáhání probíhalo prakticky paralelně. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky. 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila ve dvou souběžných řízeních účelně. Souběžné řízení sp. zn. 11 C 110/2022 bylo zahájeno dne 10. 2. 2022, přestože v něm žalobkyně odeslala výzvu cca v červenci 2021 a předžalobní výzva pochází z prosince 2021. Pokud tedy žalobní návrh podala dne [datum], je zřejmé, že postupovala bez ohledu na existenci dalších splatných nároků, kde dodatečná lhůta z upomínek uplynula již v září 2020, tedy o rok a půl dříve. Soudu je z předchozích četných řízení a jejich souběhů známo, že žalobkyně první nároky vymáhá i prostřednictvím [právnická osoba], a. s., přičemž takové upomínky v předmětné věci skutečně předložila a jsou datovány až srpnem a zářím 2022 (část z nich směřovala na již neaktuální adresu). Ani tato souvislost však není s to logicky vysvětlit, proč dlouho před tím nedošlo ke spojení do jediného návrhu (resp. soudu je známo, že v důsledku vyřizování stovek tisíc případů ročně trpí její činnost, kromě značné nesoustředěnosti na obsah výzev soudu, logicky i na prodlevy ve vyřizování). Náročnost (obsáhlost) agendy nemůže žalobkyni ani její právní zástupkyni sloužit k ospravedlnění neefektivnosti, jedná se naopak o jejich výhodu, kterou mají přetavit do adekvátního posílení administrativy a využití úspor z rozsahu. Soud proto podání dvou návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh, když v řízení sp. zn. 11C jí již bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 1 489 Kč. 6. Celková výše nynějších nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Za předžalobní výzvy náhrada nepřísluší, byly adresovány na již neaktuální adresu trvalého pobytu, když žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel a ignoruje tak již několik let poučení od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se nelze spoléhat na jinou databázi, než na základní registr obyvatel – i v četných dalších případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Ke krácení odměny až na náklady nezastoupeného účastníka soud v tomto případě již nepřistupoval, neboť pokrývají tři období a postup dle § 14b advokátního tarifu je tím již odůvodnitelný. 7. Při společném uplatnění by tyto činily 1 865 Kč, neboť by se uplatnil § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč, a soudní poplatek by činil 897 Kč. Soud proto přiznal již toliko rozdíl mezi 1 865 Kč a 1 489 Kč, tj. 376 Kč. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá inflační a uprchlická krize a zdejší soud vůči žalovanému povolil v loňském roce již jednu exekuci. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastup