20 C 230/2023-26 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění jak I. výroku shora (příslušenství bylo soudem výrazně zjednodušeno) z titulu neuhrazených příspěvků a záloh na služby spojené s bytovou jednotkou [číslo] na adrese [anonymizována dvě slova] v [obec], které jsou žalovaní podílovými spoluvlastníky. A to částek 1 594 Kč (1 438 Kč příspěvek do fondu oprav, 126 Kč příspěvek na správu, 30 Kč příspěvek na zpracování účetnictví) a to souvisle za měsíce leden 2015 až srpen 2017, splatných vždy nejpozději do konce příslušného měsíce, a dále nedoplatků z ročních vyúčtování dodávek tepla, pitné vody, elektřiny do společných prostor, pojistného a úklidu společných prostor za roky 2015 (8 844,37 Kč splatné do konce července 2016), 2016 (9 928 Kč splatné do konce července 2017) a 2017 (17 508,50 Kč splatné do konce července 2018). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyně postup odsouhlasila výslovně a žalovaní na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovali, důsledkem je předpoklad i jejich souhlasu s tímto postupem. Žalovaní v řízení zůstali pasivní (v důsledku jejich nezájmu o dosažitelnost na adresách svých trvalých bydlišť se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděli), adresy pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásili a na adresách jejich trvalého pobytu jim bylo doručeno náhradním způsobem a obálky se poté vrátily soudu pro nemožnost vhozu do (ne-) označené domovní schránky. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaných adresy dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaní by tedy měli zvážit, zda se chtějí i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stanou dosažitelní pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaní (s největší pravděpodobností) nezískávají žádnou reálnou výhodu a pouze se sami připravují o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 4 bylo zjištěno, že žalobkyně udělila svému právnímu zástupci řádně plnou moc. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 5 bylo prokázáno spoluvlastnické právo obou žalovaných k předmětné bytové jednotce [číslo]. Výpočtovým listem č. l. 7 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaní mají hradit zálohy a platby ve výši jak 1. odstavci shora. Vyúčtováním č. l. 8 za rok 2015 bylo prokázáno, že žalovaným vznikl na službách jak 1. odstavci shora nedoplatek 8 844,37 Kč (nad rámec příslušných záloh). Vyúčtováním č. l. 9 za rok 2016 bylo prokázáno, že žalovaným vznikl na službách jak 1. odstavci shora nedoplatek 9 928 Kč (nad rámec příslušných záloh). Vyúčtováním č. l. 10 za rok 2017 bylo prokázáno, že žalovaným vznikl na službách jak 1. odstavci shora nedoplatek 17 508,50 Kč (nad rámec příslušných záloh). Výpisem č. l. 11 je prokázán přehled dosud neuhrazených záloh. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisy (č. l. 12 a 12 p. v.) vypracování i zaslání (č. l. 13) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry obou žalovaných. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyly pohledávky uhrazeny) v řízení tížilo procesně pasivní žalované. Podle § 1180 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle odst. 2 tamtéž platí, že příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle § [číslo] tamtéž dále platí, že vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Soud shledal, že žalovaným, kteří mají společná a nerozdílná práva a povinnosti (dlužnická solidarita) s odkazem na podílové spoluvlastnictví předmětné bytové jednotky, svědčila povinnost hradit služby a zálohy na služby, které příslušné společenství vlastníků jednotek spravuje. Žalovaní však nehradily stanovené zálohy a ani následná roční vyúčtování, kalkulovaná tak, jako by žalovaní zálohy hradili. Nárok na zálohy sice uplynutím tří měsíců od konce příslušného zúčtovacího období zaniknul, jelikož však došlo k řádným ročním vyúčtováním (proti jejichž správnosti žalovaní ničeho nenamítali), nárok na zálohy nadále vyplývá z ročních vyúčtování, neboť zálohy nejsou součástí nedoplatku. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu. 6. Příslušenství z původních 35 řádků soud zjednodušil na kapitalizované příslušenství (6 147,41 Kč ze všech dílčích nároků se sazbou 8,05 % ročně) a dále již společně běžícího ze součtu jistin 69 780,37 Kč od [datum] do zaplacení a současně v sazbě 9,00 % ročně z částky 17 508,50 Kč od [datum] do zaplacení. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaných právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení, přičemž i ohledně tohoto plnění vystupují žalovaní v pasivní solidaritě (tj. mají povinnost plnit společně a nerozdílně). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou a půl mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 4 620 Kč a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním jednoduché předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Za předžalobní výzvu náleží jediná polovina odměny, neboť jde o obsahově shodný dokument, soud však přiznal dvě paušální částky náhrad, neboť byly odeslány dva dopisy každému ze žalovaných. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 365 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle