20 C 24/2023-51 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení náhrady za vyplacené pojistné plnění v důsledku dopravní nehody ze dne [datum] ve 22:50 hodin v [obec] – [anonymizováno] u domu [adresa], kde vozidlo, řízené žalovaným, při jízdě poškodilo betonové oplocení, žalovaný však z místa nehody bez prošetření dopravní nehody odešel. Jistina sestává z částky, vyplacené poškozenému vlastníkovi nemovitosti dne [datum] a úroku z prodlení. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud s ním navázal spojení v síti [webová adresa] ([anonymizována tři slova]), žalovaný však ani tak jinou adresu sdělit nedokázal, pouze projevil zájem o převzetí písemnosti na soudě a vzal na vědomí možnost zřízení datové schránky (v době vyhotovení rozsudku takovou schránku soud nedohledal). K návrhu se rovněž nijak nevyjádřil. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 30 žalobkyně prokázala, že podniká v oboru pojišťovací činnosti. Pojistnou smlouvou č. l. 7 p. v. a násl. žalobkyně prokázala, že se žalovaným měla sjednánu pojistnou smlouvu s charakterem pojištění vozidla žalovaného s [registrační značka] ([anonymizována dvě slova]) ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. (tzv. povinné ručení) s některými připojištěními a to od [datum] na dobu neurčitou. Zápisem z dopravní nehody č. l. 9 p. v. bylo prokázáno, že žalovaný zavinil předmětnou dopravní nehodu, když pojištěným vozidlem narazil do oplocení [jméno] [příjmení] u domu [adresa], poškodil 2 sloupky a jeden betonový panel a místo nehody pěšky opustil před příjezdem Policie ČR, která jej ustanovila jako řidiče, který nesplnil specifikované povinnosti dle zákona č 361/2000 Sb., zejm. § 47 odst. 2 písm. c) a d), odst. 3 písm. b), d) a f). Byly předloženy i reprodukce fotografií dopravní nehody z policejního šetření. Na č. l. 19 až 22 jsou k dispozici detailní fotografie škody na betonovém oplocení před opravou. Zápisem č. l. 16 p. v. byl prokázán podrobný popis škod na betonovém oplocení domu poškozeného [příjmení]. Fakturou č. l. 18 bylo prokázáno, že za opravu oplocení poškozený vynaložil 13 064 Kč (se splatností [datum]). Sdělením Magistrátu města Teplice č. l. 12 p. v. bylo prokázáno, že žalovaný byl uznán vinným z přestupků dle § 47 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b) a c) a odst. 5 písm. a) zákona [číslo] Sb. Dopisem č. l. 14 p. v. žalobkyně prokázala, že poškozeného informovala o způsobu řešení pojistné události (výplatou částky jistiny) z pojištění vozidla žalovaného. Dopisem č. l. 13 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného před podáním žaloby ke splnění povinnosti ve smyslu § 142a o. s. ř. a kopií obálky doložila pokus o doručení. Dokladem č. l. 7 žalobkyně prokázala, že dne [datum] vyplatila poškozenému [příjmení] 13 064 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 34, 37) vypracování i zaslání (č. l. 36, 39) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného, resp. i na adresu [obec a číslo]. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalobkyně prokázala, že plnila za žalovaného z pojistného vztahu na škodu, kterou žalovaný způsobil provozem pojištěného vozidla. Současně prokázala, že žalovaný se ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. dopustil toho, že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, resp. dle písm. c) tamtéž, že bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Tím má žalobkyně proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnila. Žalobě tak mohl soud vyhovět a s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení žalobkyně stanovila korektně a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 1 660 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Důvod k postupu dle § 14b advokátního tarifu soud neshledal, žaloba vyžadu