27 C 229/2023-70 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou místně nepříslušnému soudu dne 10. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 12. 6. 2021, když žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] připravila listinu pojmenovanou Smlouva o úvěru [číslo] s datem 12. 6. 2021, avšak listina nebyla žalovaným jako„ klientem“ podepsána. [právnická osoba] odeslala dne 14. 6. 2021 na účet žalovaného 25 000 Kč [právnická osoba] odeslala žalovanému Oznámení o postoupení pohledávky, jímž informovala žalovaného, že pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 18. 2. 2022 výzvu k úhradě před podáním žaloby. Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na jejímž základě měl vzniknout v řízení uplatněný nárok. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně požadované částky i požadovaného úroku z prodlení ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na účet bez právního důvodu 25 000 Kč, ale žalovaný jí ani později žalobkyni uvedenou částku nevrátil. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). K přiznané náhradě nákladů řízení soud blíže uvádí, že neshledal náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem účelně vynaloženými, když má shodě s názorem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeném v usnesení ze dne 11. 2. 2015 ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 3190/2014 za to, že o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka. V projednávaném případě, kdy žalobkyni zastupuje (jako advokát) v řízení její skutečný majitel, nemůže být o zneužití zastoupení pochyb. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. však soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.