27 C 72/2023-131 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 175 476 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , která měla být mezi účastnicemi uzavřena dne 27. 10. 2022, když žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně připravila listiny pojmenované Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, s datem 27. 10. 2022 a Smlouva o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, se stejným datem, avšak tyto listiny (ani jiné žalobkyní předložené listiny) nebyly žalovanou jako „spotřebitelem“ podepsány. Žalobkyně odeslala dne 3. 11. 2022 na účet žalované 21 524 Kč a téhož dne na jiný svůj účet částku 31 226 Kč, z níž byla částka 22 702 Kč použita na úhradu nevrácené části dříve poskytnuté částky 24 000 Kč. Žalobkyně odeslala žalované ve dnech 20. 11. 2022, 5. 12. 2022 a 21. 12. 2022 upomínky a výzvu k zaplacení. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze 301 Kč.5. Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě měly vzniknout všechny v řízení uplatněné nároky, ani uzavření dřívější úvěrové smlouvy, na jejímž základě měly vzniknout nároky, které byly uhrazeny plněním z předmětné úvěrové smlouvy. Soud pouze dodává, že žalobkyní předloženými listinami nemohlo prokázáno „elektronické“ uzavření úvěrové smlouvy, když smlouva nebyla podepsána řádným elektronickým podpisem žádné ze smluvních stran.6. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání.7. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 43 925 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu celkem 44 226 Kč (21 524 Kč + 22 702 Kč) a žalovaná jí z uvedené částky vrátila pouze 301 Kč.8. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 43 925 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 43 925 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení.9. Další uplatněné nároky (požadovaná část „jistiny“, služba , Anonymizováno, , úrok z úvěru a část úroku z prodlení) však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.10. Výrokem III. rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě účastnice byly ve věci částečně úspěšné. Ve věci výrazně úspěšnější žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Výrok IV. rozsudku o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 613 Kč je v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 věty druhé a § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když součástí základu poplatku dle názoru soudu není požadovaná vypočtená část úroku z úvěru.