27 C 91/2023-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 23 799 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 22. 12. 2021, když žalovaný řádně nesplatil poskytnutou zápůjčku. Požadovaná částka měla být součtem poskytnuté a nevrácené jistiny zápůjčky ve výši 14 700 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 779 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 320 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně připravila listinu pojmenovanou Smlouva o zápůjčce, avšak tato listina nebyla žalovaným jako„ klientem“ podepsána. Žalobkyně odeslala ve dnech 22. 12. 2021, 27. 12. 2021 a 28. 12. 2021 na účet žalovaného celkem 14 700 Kč. Žalobkyně připravila několik upomínek a výzev určených žalovanému. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 15. 11. 2022 výzvu k úhradě před podáním žaloby. Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě měly vzniknout v řízení uplatněné nároky. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 13 934 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně převedla žalovanému na účet bez právního důvodu 14 700 Kč, ale žalovaný jí vrátil pouze 766 Kč. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 934 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně od 22. 1. 2022 do zaplacení. Další uplatněné nároky, jejich části či příslušenství (poplatek ve výši 4 779 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 5 086 Kč) však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 13 934 Kč a úroku z prodlení z této částky (ke dni rozhodnutí 2 180 Kč), naopak žalovaný byl úspěšný ohledně 12 365 Kč a úroku z prodlení z částky 5 545 Kč (ke dni rozhodnutí 867,53 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 54,91 % a žalovaný přibližně ze 45,09 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 9,82 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 2 404 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 952 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 236,07 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.