11 C 103/2024-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, přestože mu písemnosti soudu byly doručeny jejich uložením na poště dnem , datum, . Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala žalobu částečně zpět ohledně uplatněných nároků týkající se uplatněného kapitalizovaného úroku za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroků ve výši 12,48 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a proto soud za užití ohledně shora uvedených nároků ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení částečně zastavil, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než soud začal ve věci jednat.4. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo dne , datum, k uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s tím, že tento před poskytnutím zápůjčky peněz posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, když ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu, na základě předložených listin žalovaným, a proto právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě. Byly rovněž ověřovány rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného.5. Z listiny označené jako Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že dne , datum, žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru s uvedením svých osobních poměrů, pracovních poměrů, když pracuje jako dělník dle pracovní smlouvy na dobu neurčitou s předloženým potvrzením o příjmu, které byly uvedeny ve výši , částka, a výdaje uvedené ve výši , částka, měsíčně odhadem. Na základě této žádosti byla právním předchůdcem poskytnuta zápůjčka pro částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši , částka, , úroků ve výši , částka, , částkou za zpracování úvěru ve výši , částka, a částkou za flexibilní splácení ve výši , částka, , uhradit ve 12 měsíčních splátkách ve výši , částka, s poslední splátkou ve výši , částka, , a to dne , datum, při podpisu smlouvy. Součástí shora uvedené listiny jsou i smluvní podmínky, které nejsou žalovaným podepsány. Smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s oznámením o postoupení pohledávky vyplývá, že uplatněný omezený nárok žalobkyně byl postoupen právním předchůdcem na žalobkyni dne , datum, , přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne , datum, . Souhrnnou informací o úhradě zapůjčených peněz – tabulkou umoření vyplývá dluh na jistině ve výši , částka, . Žalobkyně výzvou ze dne , datum, byla vyzvána k doplnění rozhodných skutečností ohledně zjištění potřebných údajů týkající se prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Při jednání konaném dne , datum, byla žalobkyně poučena, že věc je možné posoudit z jiného právního důvodu, a to z důvodu vydání bezdůvodného obohacení a byla vyzvána, aby doplnila v tomto směru rozhodné skutečnosti. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku plněním dluhu ze smlouvy o zápůjčce peněz s tvrzením, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána. Potvrdila, že částka ve výši , částka, byla žalovanému poskytnuta a ke dni postoupení pohledávky byla uhrazena toliko částka , částka, . Soud čerpal skutečnosti uvedené v zákaznické kartě, ze které nevyplývá ověření a předložení listiny či listin týkající se úhrady běžných výdajů žadatele.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze zcela obecně), že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebi