11 C 71/2024-47 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně, jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, , se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ), když žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když k nařízenému jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavil, přestože mu písemnosti soudu byly doručeny dne , datum, jejím uložením na poště. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala žalobu částečně zpět ohledně uplatněných nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, a proto soud za užití ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. ohledně těchto nároků řízení částečně zastavil.4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Mezi , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se , právnická osoba, zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti , částka, a žalovaný se zavázal , právnická osoba, vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši , částka, v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, s poslední splátkou , datum, . Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou zápůjčku v hotovosti. Před uzavřením smlouvy dle žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty byly žalovaným poskytnuty informace o své osobě, o svém příjmu a výdajích a byla ověřena jeho totožnost, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný splatil , právnická osoba, pouze část jistiny zápůjčky ve výši , částka, a měl tak dlužit , právnická osoba, na jistině zápůjčky , částka, s příslušenstvím. Uvedená pohledávka , právnická osoba, za žalovaným byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni dle Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne , datum, . Obsahem zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřil uvedené finanční údaje týkající běžných měsíčních výdajů (, částka, ), když nebyly žadatelem předloženy žádné listiny, toliko byly ověřeny částečně příjmy předloženými výplatními páskami k tvrzeným příjmům , částka, .5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze zcela obecně), že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelský úvěr. Pro absenci tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem proto soud vyzval usnesením ze dne , datum, k doplnění žaloby o tuto rozhodnou skutečnost a označení důkazů. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, , ale žádné konkrétní údaje týkající se ověření výdajů a tím i úvěruschopnosti žalovaného neuvedla. Pouze rozvinula teoretické a obecné úvahy o standardech zkoumání úvěruschopnosti a odkázala na Zákaznickou kartu, která by dle jejího tvrzení měla zjištěné údaje obsahovat, ovšem žádné listiny k ověření výdajů nebyly žalovaným právními předchůdci žalobkyně předloženy, toliko žalobkyně předložila výplatní lístky.12. Soud dále při jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení, že je nutné doplnit tvrzení, vylíčení konkrétních skutečností a označení důkazů směřující k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s poučením o důsledku nereagování na předmětnou výzvu s tím, že soud má za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně setrvala na svém postoji v tom, že právní předchůdce žalobkyně řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného a setrval na žalobě s požadavkem přiznání dlužné částky z titulu existujícího závazku ze smlouvy o zápůjčce.13. Po proveden