120 C 27/2023-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení nájemného a záloh na služby s tím spojené za měsíce srpen a září 2023 (2x , částka, ) s úrokem z prodlení jak shora ve vztahu k bytu č. , hodnota, v 2. nadzemním podlaží na adrese , adresa, , který je ve vlastnictví žalobkyně. Dále se u zdejšího soudu domáhala návrhem ze dne , datum, ve vztahu k témuž bytu téhož druhu nároku za říjen 2023 (, částka, ) s úrokem z prodlení od , datum, . Soudu tyto věci spojil ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne , datum, .2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl v plném rozsahu vyhovět a současně s postupem souhlasila a žalovaným soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstanou pasivní. Jelikož žalovaní na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovali, důsledkem je předpoklad jejich souhlasu s tímto postupem. Žalovaní v řízení zůstali pasivní, i když je soud informoval i na emailové adresy , e-mail, a , e-mail, . Žalovaní uzavřeli (dle registru obyvatel) dne , datum, sňatek a žalovaná přijala příjmení žalovaného.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 3 žalobkyně prokázala předmět svého podnikání. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 5 prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětnému bytu. Nájemní smlouvou č. l. 7 ze dne , datum, žalobkyně prokázala povinnost žalovaných (společných nájemců) platit za nájem , částka, vždy do 25. dne příslušného měsíce předmětného bytu od , datum, do , datum, , kdy nájem má skončit. Evidenčním listem č. l. 9 bylo prokázáno, že na zálohách za služby spojené s tímto nájmem měli žalovaní měsíčně od dubna 2023 hradit dále , částka, . Vyúčtováním č. l. 10 za 1. žalovaného byl prokázán nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši , částka, . Obdobnou listinou ze spojené věci pak již , částka, . Vyúčtováním č. l. 11 za 2. žalovanou byl prokázán nedoplatek z vyúčtování služeb ve výši , částka, . Obdobnou listinou ze spojené věci pak již , částka, . Všechny ostatní listiny jsou ve spojené věci shodné. Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 12 a 13) vypracování i zaslání (č. l. 14 a 15) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaných. Výzvy jsou ze srpna 2023, týkají se již dříve splatných nároků, shodné výzvy jsou i ve sp. zn. , spisová značka, mezi týmiž účastníky, kde je projednáván nárok shodného typu za duben až červen 2023, ke spojení se však věc nehodí, neboť napadla již , datum, .4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Strany platně sjednaly závazek nájmu předmětného bytu, z něhož žalovaným v pasivní solidaritě svědčila povinnost hradit sjednané nájemné dle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zálohy na služby spojené s nájmem bytu (§ 2247 tamtéž). Zákonem stanovená lhůta pro vyúčtování záloh v okamžiku rozhodování dosud neuplynula, není tak důvodu nároku nevyhovět i v rozsahu záloh (byť je soudu z předchozích řízení známo, že žalobkyně tato vyúčtování dodává se zhruba ročním zpožděním). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivní žalované. Soud tak mohl oběma typům nároků vyhovět a žalované společně a nerozdílně zavázat plněním. Jelikož jsou žalovaní v prodlení, osvědčila žalobkyně s odkazem na 1970 o. z. nárok i na úroky z prodlení jak v I. výroku shora, když počátek prodlení odpovídá splatnosti nájemného dle smlouvy (do 25. dne příslušného měsíce) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud běžící úrok z prodlení zjednodušil, částečně jej kapitalizoval, aby od , datum, do zaplacení již mohl nabíhat ze společného základu , částka, .5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaných (rovněž v pasivní solidaritě, tedy společně a nerozdílně) právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s přípravou a převzetím věci a s podáním žalobního návrhu. Advokát není plátcem DPH. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále , částka, za spojenou věc. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.6. , adresa, Kč odpovídá doplatku do částky , částka, , kterou by byl soudní poplatek z částky , částka, . Žalobkyně sice uplatnila žaloby dvě, avšak soud takový postup nepovažuje za účelný. Žalobce měl pohledávku za říjen 2023 splatnou již , datum, , proto podání žaloby za předchozí období až dne , datum, mělo zahrnovat již takový nárok. Soud tedy přiznává nárok na soudní poplatek jen v takové výši, v jaké by byl vyměřen z jediné žaloby pro , částka, . Ze shodné důvodu soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě mimosmluvních odměn jen za 2 úkony právní služby, nikoliv za 4.7. Náhrad za předžalobní výzvy se žalobkyně nedomáhala, ostatně předkládala pouze historické upomínky za předchozí období. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaných k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně „konvalidovaly“.8. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu (kde má žalobkyně k dnešnímu dni nejméně 1 656 řízení dle ISAS), když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Jedná se o vyúčtovávání poskytovaných služeb, které musí být rutinně schopna i žalobkyně sama. Prakticky shodnou žalobu soud shledal např. ve sp. zn. , spisová značka, mezi týmiž účastníky, i pro případ dvou žalovaných v pasivní solidaritě se bude jednat přinejmenším o desítky dalších případů.9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a žalovaní zjevně své nároky nehradí, v roce 2023 již každý čelí dvěma exekucím a nejde o exekuce jediné.10. Pokud se týká III. výroku, ten je odrazem skutečnosti, že žalobkyni dosud z návrhu ve věci sp. zn. , spisová značka, dosud nebyl vyměřen soudní poplatek. Tato poplatková povinnost vzniká podáním návrhu, nelze tak při určení sazby přihlížet k následnému spojení. V původní výši by tak soudní poplatek činil právě , částka, . Poplatek je i po vyhlášení rozsudku povinna soudu zaplatit žalobkyně, žalovaní jsou povinni jej žalobkyni uhradit (v účelně stanovené výši) v rámci náhrady nákladů řízení. Důvod k prodlužování lhůty k plnění soud ani v tomto případě neshledal.