19 C 260/2024-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 10. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 13. 6. 2017, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osobaŽalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2017 č. , hodnota, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 25,85% ročně, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 800 Kč, a to vše ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, počínaje dnem 13. 7. 2017. Smlouva obsahovala i další ujednání. Pohledávka za žalovaným byla převedena Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 nejprve společnosti , právnická osoba, , následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena společnosti , právnická osoba, a dne 9. 6. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to včetně sjednaných úroků. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě a on se zavázal tuto poskytnutou částku zaplatit spolu s celkovými náklady úvěru. Žalovaný žalovanou částku ve stanovených lhůtách splatnosti neuhradil, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, představující nezaplacený zůstatek jistiny úvěru. Jiné nároky žalobkyně neuplatňovala.Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.