20 C 103/2024-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, zaplacení vyúčtování dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , dle faktury č. , hodnota, na , částka, , č. , hodnota, na , částka, , , Anonymizováno, na , částka, poplatku za odpojení odběrného místa a 5x , částka, na poplatku za upomínku k nezaplaceným zálohám.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem předem souhlasila a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soudu se však podařilo její bydliště zjistit a doručil jí tam do vlastních rukou dne , datum, . Žalovaná se nevyjádřila.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy opět zkusí obesílat (což při ceně přes , částka, za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 10 bylo prokázáno ujednání dodávek elektřiny do odběrného místa jak výše v sazbě D02d s jednofázovým jističem 25A s první stanovenou zálohou , částka, měsíčně. Ve smlouvě je pro případ porušení smluvních povinností upravena pokuta , částka, za každý měsíc neuskutečněného odběru, neboť smlouva je dohodnuta s trváním tři roky. Jako korespondenční adresa je uvedena tatáž adresa. Byl předložen ceník, z něhož nevyplývá poplatek , částka, za odpojení odběrného místa. Ze všeobecných podmínek vyplývá poplatek , částka, za upomínku k jakékoliv splatné platbě, podmínky nejsou podepsány žalovanou. Vyúčtováním č. l. 15 je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby elektřiny ve shora uvedeném období v celkové výši 42 782,36 se splatností , datum, Kč, na č. l. 18 ve výši , částka, se splatností , datum, . Zálohy byly dle č. l. 17 navýšeny od července 2022 na , částka, . Fakturou č. l. 20 je prokázáno vyúčtování poplatku , částka, se splatností , datum, . Byla doložena upomínka ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, s vyúčtováním poplatku , částka, za neuhrazenou platbu. Dopisem č. l. 26 bylo doloženo odstoupení od smlouvy a další upomínka. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 28) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z dodávek elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na který se podpůrně použijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku. Z tohoto závazku žalobkyně řádně plnila, žalovaná však neuhrazením řádně vyúčtovaného plnění nikoliv. Žalobkyni tak platně vznikl nárok na zaplacení řádně vyúčtovaných dodávek elektřiny, v důsledku prodlení a odstoupení od smlouvy spojené s ukončením odběru. Proto soud přiznal nárok na požadované plnění v tomto rozsahu a na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku dle požadavku žalobkyně (žádala u obou od splatnosti pozdější), když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Pokud se však týká poplatku za odpojení a poplatků za upomínky, platí následující. Takový poplatek nebyl sjednán v textu samotné odběrní smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo, žalobkyně může situaci předčasného ukončení smlouvy předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. Ostatně ve vztahu k pokutě za předčasně ukončený odběr, sjednaný na dobu určitou, tak ve smlouvě učinila (i když tohoto plnění se paradoxně na rozdíl od konkurence vůbec nedomáhá) a není tak důvodu, aby do poměrně stručné smlouvy (končící pěti řádky na druhém listu) nevčlenila i tato plnění. Případné odůvodnění jejich včleněním do samostatného ceníku, který lze takto v průběhu trvání smluv měnit (s tímto argumentem se soud v minulosti setkal), by byla zjevně nepřiléhavá argumentace, neboť za posledních několik let došlo pouze k jediné změně v poplatku za upomínku (kterou soud zaregistroval) z , částka, na , částka, a poplatek za odpojení , částka, bez daně je dlouhodobě neměnný. Nelze tedy spatřovat žádnou potřebu urgence v situaci, kdy by poplatky bylo možno změnit jen u aktuálně sjednávaných smluv. I tyto poplatky jsou nepochybně často vybírány a není tak důvodu je neuvádět ve smlouvě, než pouze v samostatném ceníku a v obchodních podmínkách, u kterých nebylo prokázáno, že by s nimi byla žalovaná seznámena.7. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, svou povahou blízké smluvní pokutě, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. , adresa, Kč neodpovídá minimálním nákladům na vzorovou upomínku, generovanou hybridní poštou, ani za cenu takové poštovní služby, aby ji bylo možno považovat za pouhé příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Má zjevně i charakter sankční, případně uhrazovací ve vztahu k nákladům agendy vymáhání. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či , spisová značka, ze dne , datum, , dle kterých je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel