20 C 12/2024-56 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení z úvěrové smlouvy z debetního úvěru k účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, s úvěrovým limitem , částka, a úrokovou sazbou 12 % ročně a v případě nepovoleného debetního zůstatku 25 % ročně, který se stal předčasně splatným dne , datum, . Žalobkyně se domáhala plnění v I. výroku shora. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že má propracovanou metodiku posuzování, zkoumá registry NRKI, BRKI, SOLUS, další registry.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Je masivně předlužen a musí si tak být vědom, že jeho pohledávky bude muset soud projednat. Soud i přesto po žalovaném pátral, zjistil jeho faktickou adresu jak v záhlaví shora a tam mu dne , datum, doručil do vlastních rukou. Žalovaného ani to k aktivitě nepřimělo.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení došlo). Žalovaný by měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). S ohledem na počet úvěrových závazků je přitom zjevné, že následní věřitelé nemuseli postupovat lege artis, pokud i přes obscénní navyšování poskytovaných jistin nezjistili, že žalovaný se postupně více a více předlužoval. V tomto řízení to však nemělo význam, neboť soud nezjistil starší závazek, než zde projednaný.4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 12 ze dne , datum, bylo prokázáno, že účastníci sjednali smlouvu o bankovních službách a žalovaný získal běžný účet jak shora. Smlouvou č. l. 14 p. v. ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný získal k tomuto účtu možnost přečerpat zůstatek o , částka, při úročení 12 % ročně, resp. 25% ročně při překročení tohoto limitu. Byl přiložen sazebník poplatků (bez podpisu), všeobecné podmínky, neměly však pro řízení význam. Dle výpisu úvěru č. l. 25 lze dovodit vyčíslení příslušenství jak rozvedeno v žalobních tvrzeních. Odstoupením od smlouvy ze dne , datum, č. l. 26 bylo prokázáno, že žalobkyně vyvodila následky z prodlení žalované a ukončila poskytování úvěr, totéž oznámila dopisem č. l. 27 o několik dní později. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 28) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.5. Žalobkyně sama tehdejší výpisy NRKI či BRKI (ani SOLUS) nepředložila, ostatně nečiní tak prakticky žádný věřitel. Soud si opatřil aktuální výpisy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB). Dle těchto výpisů (č. l. 43 a 48) nezjistil žádný úvěrový závazek, ať již bankovní či nebankovní, který by předmětnému úvěru předcházel. Přehled pozdějších úvěrů žalovaného je výmluvný a nesvědčí o finančním zdraví žalovaného ani o dodržování zákonných povinností tam uvedenými věřiteli, banky nevyjímaje. V těchto databázích jsou uchovávány údaje pouze 4 roky od ukončení úvěrového případu, není tak vyloučena existence dřívějších úvěrů (např. konsolidovaných), v řízení však nic takového nevyplynulo a žalovaný se ohledně své tehdejší situace rovněž nijak nevyjadřoval. Soud tak neměl důvod považovat posouzení jeho schopnosti splácet projednávaný úvěr ze strany žalobkyně za problematické.6. Dle zprávy Úřadu práce č. l. 39 žalovaný do srpna 2023 byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale byl sankčně vyřazen.7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci platně sjednali závazek úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, s charakterem spotřebitelského závazku, z něhož žalobkyně plnila řádně, žalovaný nikoliv, když se postupně dostával do prodlení, které vyplývá přinejmenším z výpisu CBCB na č. l. 51, nicméně splátky posléze uhrazoval. Opakovaným prodlením nicméně žalobkyni umožnil od smlouvy kdykoliv platně odstoupit, což učinila. Neplatnost úvěrové smlouvy soud nedovodil, žalobkyně v době sjednávání úvěru nemusela tušit, jak špatnou platební morálku žalovaný v budoucnu získá. Výpis z účtu žalovaného soud k dispozici neměl, pro pasivitu žalovaného a absenci jiných indicií neúvěruschopnosti (z rozhodné doby) soud o jeho získání neusiloval, byť je samozřejmé, že jej žalobkyně měla u svého klienta k dispozici a měl jí sloužit jako jeden z podkladů posouzení. Soud mohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, včetně požadovaného obchodního úroku, který žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. omezila na úroveň sazby úroku z prodlení. Dle § 1970 o. z. má současně nárok i na úrok z prodlení, když sazbě odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozh