20 C 194/2024-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, zaplacení vyúčtování dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , dle faktury č. , hodnota, na , částka, včetně , částka, na poplatku za upomínku. Dále vyúčtování dodávky plynu do odběrného místa na adrese , adresa, , dle faktury č. , hodnota, na , částka, .2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem předem souhlasila a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soudu se však podařilo jej kontaktovat, žalovaný sdělil jinou adresu a soud mu na ní doručil náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (, právnická osoba, .) nenalezl označenou domovní schránku. Současně žalovaného obeslal na emailovou adresu, kterou sdělil (, e-mail, ). Žalovaný se nevyjádřil.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného v kterémkoliv jiném řízení adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy opět zkusí obesílat (což při ceně přes , částka, za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Ani v tomto řízení se však žalovaný s písemností samotnou neseznámil, údaj na doručence vyjadřuje, že adresát na takové adrese nemá schránku (a nepřevzal při osobním pokusu o doručení). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 18 bylo prokázáno ujednání dodávek elektřiny do odběrného místa jak výše v sazbě D02d s jednofázovým jističem 25A s první stanovenou zálohou , částka, měsíčně. Ze všeobecných podmínek vyplývá poplatek , částka, za upomínku k jakékoliv splatné platbě. Vyúčtováním č. l. 20 je prokázáno konečné vyúčtování spotřeby elektřiny v období , datum, do , datum, v celkové výši 7 201,75 se splatností , datum, . Zálohy byly dle č. l. 22 zřejmě navýšeny na , částka, . Smlouvou č. l. 24 bylo prokázáno ujednání dodávek plynu do odběrného místa jak výše s první stanovenou zálohou , částka, měsíčně. Vyúčtováním č. l. 26 je prokázáno konečné vyúčtování spotřeby plynu v období , datum, do , datum, v celkové výši , částka, se splatností , datum, . Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 28) vypracování i zaslání (č. l. 29) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na korespondenční adresu dle smlouvy, nicméně žalobkyně sama žalovaného obesílala na adresu , adresa, v , Anonymizováno, a zjevně tak muselo dojít k pozdější změně doručovací adresy, kterou advokát nereflektoval.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z dodávek elektřiny i plynu ve smyslu § 50 a 72 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na který se podpůrně použijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku. Z těchto závazků žalobkyně řádně plnila, žalovaný však neuhrazením řádně vyúčtovaného plnění nikoliv. Žalobkyni tak platně vznikl nárok na zaplacení řádně vyúčtovaných dodávek elektřiny i plynu. Proto soud přiznal nárok na požadované plnění v tomto rozsahu a na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku dle požadavku žalobkyně, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud výrok zjednodušil, částečně kapitalizoval, aby od , datum, mohl běžet ze společného základu.6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za předžalobní výzvu náhrada nepřísluší, zjevně byla zaslána na doručovací adresu dle smlouvy, která se však v průběhu odběrního vztahu změnila a advokát to nereflektoval. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně „konvalidovaly“.7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a žalovaný zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty. Ostatně žalovaný je zjevně předlužen a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného. Pokud má žalovaný o splácení zájem, jistě se bude schopen na splátkách s věřitelem dohodnout. Existence ostatních závazků po splatnosti však jeho libovůli dosti omezuje, aby se nedopustil zvýhodňování věřitelů.