20 C 406/2023-58 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od , datum, do , datum, (146 dní) a od , datum, do , datum, (153) dní, při sazbě příspěvku , částka, za každý den, když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle registru vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru do 1 850 cm3 s registrační značkou , SPZ, (, jméno FO, ) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (, částka, a , částka, ) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x , částka, ).2. Soud věc poté rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud však po ní pátral (ač k tomu není povinen), zjistil její pravděpodobně aktuální adresu pobytu jak v záhlaví shora a tam se jí podařilo doručit sice náhradním způsobem, ale alespoň do označené domovní schránky. Soud samozřejmě doručil především i na adresu trvalého pobytu žalované (č. l. 54), rovněž toliko náhradním způsobem, přičemž označenou poštovní schránku doručující orgán negoval. Pokusy o volání žalované na tel. , tel. číslo, byly marné, volaný hovor ukončil. K reakci nevedlo ani obeslání emailové adresy , e-mail, . Žalovaná se zřejmě na pasivně agresivní postoj vůči veřejné moci adaptovala, aniž by si uvědomila, že tím poškozuje pouze své vlastní zájmy, neboť průběh řízení není na její součinnosti prakticky vůbec závislý.3. Nicméně pro další doručování platí následující. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení v jednom případě došlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. , právnická osoba, účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu.4. V této věci navíc platí, že žalobkyně se téhož nároku domáhala již v řízení sp. zn. , spisová značka, zdejšího soudu, který však rovněž rozsudkem žalobu zcela zamítnul, a to proto, že nebylo prokázáno řádné a včasné odeslání výzev s uplatněním nároku. Žalobkyně však vzala žalobu zpět dříve, než mohl rozsudek nabýt právní moci a tím došlo nejen k zastavení řízení, ale i ke zrušení již vydaného rozsudku. Žalobkyně se tímto způsobem snaží hojit své procesní neúspěchy, přičemž v takové situaci skutečně není dána procesní překážka věcí rozhodnutou (res iudicata), která by žalobkyni bránila v tom, co učinila opětovným podáním shodného návrhu.5. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle registru obyvatel má žalovaná adresu trvalého pobytu , adresa, již od , datum, .6. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu , jméno FO, se zdvihovým objemem motoru do 1 850 cm3, maximálním výkonem 74 kW a maximální hmotností 1 760 kg s RZ jak výše neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne , datum, a , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek , částka, a , částka, . Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne , datum, a , datum, , doručovanými rovněž na adresu „, adresa, “. Dne , datum, a , datum, zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.7. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura Tarakan, a. s., i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel. To platí i v případě souběžně řešených nároků, kdy je nezřídka tatáž osoba souběžně obesílána na adresy, pokud tímto postupem žalobkyně zjistí adresy odlišné. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy (jak tomu zřejmě bylo u zde projednávaného nároku). V tomto případě však situace byla ještě komplikovanější. Jelikož výše uvedená adresa nevede k jednoznačnému určení adresního místa, soud zjišťoval, jak žalobkyně takovou adresu zjistila, když z jejích výpisů (z jejího interního informačního systému, který neobsahuje shodná data, jako registr vozidel) č. l. 14 až 17 vyplývá, že s takovou adresou skutečně pracovala. Soud pojal podezření, že se jedná o adresu , adresa, , spadající pod obec , adresa, , kterou nalezl např. v pojistné smlouvě z jiného řízení (č. l. 36).8. Soud dotazem na registr vozidel z odpovědi ze dne , datum, (č. l. 41) zjistil, že žalovaná při registraci předmětného vozidla , jméno FO, uvedla adresu svého trvalého bydliště, nikoliv , adresa, . Soud proto vyzval žalobkyni, aby uvedla, jak takovou adresu zjistila. Adresu trvalého pobytu ostatně žalovaná i nadále využívá, v rámci pátrání po jejím pobytu totiž soud od Okresní správy sociálního zabezpečení na č. l. 33 zjistil, že je tam žalované zasílán invalidní důchod pro II. stupeň invalidity. Žalobkyně pak podáním ze dne , datum, (č. l. 48) připustila, že adresu zjistila v „databázi pojistných smluv“ k vozidlu s RZ , SPZ, ze dne , datum, a dále k vozidlu s RZ , SPZ, ze dne , datum, a na základě toho změnila záznam ve své interní databázi z původní adresy (stále aktuálního) trvalého bydliště žalované. Přiložila výpisy z takové databáze (č. l.