20 C 409/2023-28 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění jak I. výroku shora (příslušenství bylo soudem výrazně zjednodušeno) z titulu neuhrazených příspěvků a záloh na služby spojené s bytovou jednotkou č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na adrese , adresa, v , adresa, , které jsou žalovaní podílovými spoluvlastníky. A to částek , částka, (, částka, příspěvek do fondu oprav, , částka, na úhradách za služby spojené s užíváním bytu) a to souvisle za měsíce únor 2023 až říjen 2023, splatných vždy nejpozději do konce příslušného měsíce.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyni mohl soud plně vyhovět i bez nařízení jednání a žalovaní na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovali, důsledkem je předpoklad i jejich souhlasu s tímto postupem. Žalovaní v řízení zůstali pasivní (v důsledku jejich nezájmu o dosažitelnost na adresách svých trvalých bydlišť se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděli), adresy pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásili a na adresách jejich trvalého pobytu jim bylo doručeno náhradním způsobem a obálky se poté vrátily soudu pro nemožnost vhozu do (ne-)označené domovní schránky. Soud informativně obeslal první žalovanou i na emailovou adresu, ani to však procesní aktivitu žalovaných nevyvolalo.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaných adresy dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaní by tedy měli zvážit, zda se chtějí i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stanou dosažitelní pro úřední korespondenci. , právnická osoba, účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaní (s největší pravděpodobností) nezískávají žádnou reálnou výhodu a pouze se sami připravují o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). , adresa, však oba žalovaní mají několik.4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 4 bylo prokázáno spoluvlastnické právo obou žalovaných k předmětné bytové jednotce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Výpočtovým listem č. l. 5 ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaní mají hradit zálohy a platby ve výši jak 1. odstavci shora. Vyúčtováním č. l. 6 za rok 2023 bylo prokázáno, že žalovaným vznikl na platbách jak 1. odstavci shora nedoplatek , částka, . Žalobkyně doložila dopisy (č. l. 7, 8 a 10) vypracování i zaslání (č. l. 9, 11) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry obou žalovaných.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyly pohledávky uhrazeny) v řízení tížilo procesně pasivní žalované. Podle § 1180 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle odst. 2 tamtéž platí, že příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle § 1181 tamtéž dále platí, že vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Soud shledal, že žalovaným, kteří mají společná a nerozdílná práva a povinnosti (dlužnická solidarita) s odkazem na podílové spoluvlastnictví předmětné bytové jednotky, svědčila povinnost hradit služby a zálohy na služby, které příslušné společenství vlastníků jednotek spravuje. Žalovaní však nehradily stanovené zálohy. Nárok na zálohy sice uplynutím tří měsíců od konce příslušného zúčtovacího období zanikne (a může být nahrazen řádným ročním vyúčtováním), v době rozhodování soudu k tomu však dosud nedošlo. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu.6. Příslušenství z původních 9 řádků soud zjednodušil na kapitalizované příslušenství (, částka, ze všech dílčích nároků se sazbou 15 % ročně) a dále již společně běžícího ze součtu jistin , částka, od , datum, do zaplacení.7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaných právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení, přičemž i ohledně tohoto plnění vystupují žalovaní v pasivní solidaritě (tj. mají povinnost plnit společně a nerozdílně). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a žalovaní zůstali pasivní a neposkytli tedy soudu žádné argumenty k otázce, proč by soud měl poskytovat lhůtu k plnění delší. Ostatně ke splnění dluhu měli žalovaní dostatek času a soud ani nezná jejich současné poměry. Z přehledu jejich řízení nevyplývá jejich zájem o pohledávky, které za sebou nechávají, přednostní plnění žalobkyni by ostatně mohlo znamenat krácení ostatních věřitelů. Jinou lhůtu k plnění si tak budou muset žalovaní případně s věřitelem, případně exekutorem dohodnout sami, přičemž platí, že exekuce pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně , částka, ; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení).