20 C 438/2023-115 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , plnění ze dvou úvěrových smluv, sjednaných mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . Konkrétně dne , datum, (žalobkyně tradičně pro dezorientaci soudu uvádí závazky v anachronickém pořadí, soud je uvádí chronologicky) kontokorentní úvěr č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, s rámcem , částka, k běžnému účtu č. , č. účtu, se sazbou úroku 18 % ročně, který se stal pro nehrazení sjednaných splátek předčasně splatným dnem , datum, . Dále úvěr ze dne , datum, č. , hodnota, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) s jistinou , částka, , úrokovou sazbou 6,4 % ročně a měsíční splátkou , částka, , který se stal pro nehrazení splátek předčasně splatným dnem , datum, .2. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady a získal informace z nespecifikovaných „veřejných registrů“ a ze svých databází.3. Soud žalobkyni vyzval k předložení alespoň výpisu z běžného účtu žalovaného za období srpna až října 2019 a přehledu splácení kontokorentního úvěru k posouzení, zda i tento nárok není (tak jako drtivá většina nároků této žalobkyně, projednávaná v uplynulých letech senátem 20C zdejšího soudu) v rozporu s omezením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“).4. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila požadované důkazy. Doplnila rovněž tvrzení (což soud nežádal), uvedla, že byl zkoumán registr SOLUS, NRKI a BRKI. Byl zkoumán zaměstnanecký poměr a příjem. Uvedla, že žalovaný se ocitnul v prodlení již v prosinci 2019, omezení § 122 odst. 4 ZSÚ proto nelze aplikovat.5. Soud k projednání věci nařídil jednání, k žádosti právního zástupce žalobkyně jej přeodročoval. Žalovaný se z jednání nikoliv včasnou a nikoli řádnou omluvou omlouval (č. l. 110), soud dne , datum, věc projednal v jeho nepřítomnosti.6. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 32 až 33, žalobkyně však předložila k důkazu téhož i další listiny.7. Žádostí o úvěr č. l. 65 bylo prokázáno, že žalovaný již dne , datum, deklaroval zájem o úvěr , částka, se 60 splátkami. Doplněním žádosti č. l. 68 je prokázáno, že žalovaný deklaroval svobodný stav, základní vzdělání, dva členy domácnosti v nájemním bytě, dělnické zaměstnání v , právnická osoba, ., teprve od , datum, a již na dobu neurčitou s příjmem , částka, , měsíční výdaje , částka, (z toho výdaje na bydlení , částka, a ostatní , částka, ).8. Výpisem z běžného účtu za období července 2019 až prosince 2019 (č. l. 69 až 78) je prokázáno, že výplata za srpen 2019 na účet poukázána nebyla, za září ve výši , částka, , za říjen , částka, a za listopad (došlé po načerpání úvěru) , částka, . O výdajích na bydlení si z plateb obrázek učinit nelze.9. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala SOLUS, NRKI a BRKI nebylo ničím prokazováno (pokud k tomu neměla sloužit tajemná listina č. l. 82, kterou nelze považovat za důkaz čehokoliv). Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysokou jistinu nelze poskytnout bez značné míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI i BRKI. V databázi NRKI (č. l. 60) aktuálně žádný záznam není. V databázi BRKI (č. l. 57) aktuálně figurují pouze oba předmětné úvěry.10. Žádostí o úvěr č. l. 80 ze dne , datum, je prokázán souběžný zájem žalovaného o kontokorentní úvěr s rámcem , částka, . Význam listiny č. l. 82 zůstal soudu utajen. Byla doložena rámcová smlouva č. l. 22 ze dne , datum, , dle které původní věřitelka žalovanému poskytovala bankovní služby, včetně vedení běžného účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Úvěrovou smlouvou č. l. 20 a akceptačním dopisem č. l. 34 ze dne , datum, bylo prokázáno sjednání kontokorentního úvěru k běžnému účtu s rámcem , částka, , úrokem 18 % ročně, který měl žalovaný po načerpání splácet, úrok byl splatný měsíčně a měl plnit kritérium obratu na běžném účtu a kritérium výše vkladů na ostatních produktech, odpovídající v součtu výši čerpaného úvěru. Dopisem č. l. 37 ze dne , datum, je prokázáno odstoupení od kontokorentního úvěru.11. Úvěrovou smlouvou č. l. 24, informačním letákem č. l. 67 a akceptačním dopisem č. l. 35 ze dne , datum, je prokázáno, že byl sjednán úvěr s jistinou , částka, (, částka, však sloužilo k zaplacení poplatku za úvěr), úrokem 6,4 % ročně a anuitní měsíční splátkou , částka, . Ač jsou obě smlouvy datovány shodným dnem, jen v této je uvedena odlišná adresa pro doručování (, adresa, , , adresa, ). Výpisy z úvěrového účtu (na č. l. 89 byla do spisu vytištěna administrativou soudu pouze první strana, ačkoliv žalobkyně zaslala soudu celou historii výpisů) na č. l. 92 až 94 je prokázáno, že žalovaný uhradil pouze první dvě splátky úvěru (z výpisu k úvěru č. , hodnota, vyplývá dále úhrada , částka, dne , datum, ). Dopisem č. l. 38 ze dne , datum, je prokázáno odstoupení od úvěru.12. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 46) vypracování i zaslání (č. l. 48 a 49) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.13. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně sjednali dva závazky úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda neuhradil více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného.14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.15. V projednávané věci soud tento důvod neplatnosti nedovodil (což je u nároků od této žalobkyně naprosto výjimečná situace, ostatně závazky nepochází od nebankovního věřite