25 C 232/2023-45 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to za období od , datum, do , datum, . Tvrdila, že dne , datum, se jí narodila dcera , jméno FO, , jejímž otcem je žalovaný, přičemž otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením obou rodičů před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Žalobkyně je svobodná, měsíčně pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši 7 000 Kč, přídavky na děti ve výši 1 800 Kč, příspěvek na živobytí ve výši 2 400 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 6 495 Kč. Finanční situace žalobkyně se zhoršuje, její výdaje na bydlení činí 10 300 Kč měsíčně. Žalovaný pracuje jako OSVČ a dosahuje výdělku okolo 20 000 Kč měsíčně, přičemž na výživu nezletilé , jméno FO, přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z rodného listu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou rodiče , jméno FO, , narozené , datum, .5. Z přehledu vyplacených dávek oprávněné osobě soud zjistil, že žalobkyně v období od , datum, do , datum, pobírala měsíčně rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč, příspěvek na bydlení v rozmezí částek od 6 495 Kč do 8 001 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 2 440 Kč.6. Žalobkyně vynakládá měsíčně na bydlení částku 9 000 Kč a na elektřinu a plyn částku v celkové výši 1 580 Kč (evidenční list ze dne , datum, , platební doklad SIPO ze dne , datum, a ústřižek poštovní poukázky ze dne , datum, ).7. Ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný dosahuje příjmu z podnikání, přičemž za zdaňovací období roku 2022 činil jeho dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti částku 214 546 Kč.8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je matkou nezletilé , jméno FO, , narozené , datum, , jejímž otcem je žalovaný. Žalobkyně je svobodná, má příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž pobírá příspěvky na bydlení a živobytí. Měsíčně vynakládá na bydlení částku v celkové výši cca 10 500 Kč. Žalovaný dosahuje příjmu z podnikání, přičemž v roce 2022 činil jeho dílčí základ daně ze samostatné činnosti částku 214 546 Kč.9. Podle ustanovení § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle citovaného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně není provdána za otce své nezletilé dcery, přičemž žalovaný je povinen poskytnout jí výživu po dobu dvou let od narození dítěte, když v důsledku narození dcery a péče o ni nepochybně došlo ke snížení výdělkových možností žalobkyně, která dosahuje příjmu z rodičovského příspěvku. Pokud jde o výši výživného, vycházel soud především z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Žalobou požadované výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně soud považuje za zcela přiměřené, a to zejména s ohledem na odůvodněné potřeby žalobkyně, jakož i poměry žalovaného, když z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný je výdělečně činný a má příjmy, které úhradu výživného v uvedené výši umožňují.11. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému v období od , datum, do , datum, hradit žalobkyni výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud zároveň uložil žalovanému ve výroku II. rozsudku povinnost k úhradě dluhu na výživném, který vznikl za období od , datum, do , datum, v celkové výši 8 000 Kč.12. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla sice ve věci plný úspěch, svého práva na náhradu nákladů řízení se však vzdala.13. Ve výroku IV. rozsudku dále soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) uložil žalovanému povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši podle položky 7, písm. a) přílohy k zákonu o soudních poplatcích – sazebník poplatků.