27 C 33/2024-51 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 10. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 19 436 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od 31. 5. 2022 do 11. 1. 2023, když žalovaný jako provozovatel nákladního automobilu s registrační značkou , SPZ, neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla.Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil.Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s RZ , SPZ, neuzavřela v době od 31. 5. 2022 do 11. 1. 2023 (226 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvami ze dní 18. 11. 2022 a 2. 3. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 036 Kč představující součet nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) a zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 19 436 Kč (226 dnů nároku na příspěvek x 94 Kč). Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dní 22. 2. 2023, 24. 3. 2023 a 7. 6. 2023. Ve dnech 22. 8. 2023 a 31. 8. 2023 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínky.Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 20 036 Kč představující součet příspěvků ve výši 19 436 Kč a „poplatků“ ve výši 600 Kč.Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitých dluhů (příspěvků ve výších 8 084 Kč a 11 352 Kč), má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávek podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni také 15 % úrok z prodlení ročně z částky 8 084 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a z částky 11 352 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze správně zaplacené části soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)., adresa, k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.Soud pouze dodává, že v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 věty druhé a § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nevrátil žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 2 Kč, když součástí základu poplatku dle názoru soudu nejsou náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, ale přeplatek nepřevyšoval částku 50 Kč.