41 C 208/2024-56 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala částky 14.000 Kč s příslušenstvím po žalovaném s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , když žalovaný půjčku řádně nesplatil. Žalovanému tak podle tvrzení žalobkyně vznikla povinnost zaplatit zbývající část dluhu ve výši 14.000 Kč na jistině a 2.650 Kč na nedoplatku souhrnného poplatku s příslušenstvím. Pohledávka byla původní věřitelkou , právnická osoba, postoupena právní předchůdkyni žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, . na základě smlouvy ze dne , datum, a tato ji postoupila dne , datum, žalobkyni.2. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci dne , datum, do vlastních rukou a to postupem uvedeným v ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) o.s.ř., kterou je adresa uvedená v centrální evidenci obyvatel – , adresa, . Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil a k žalobě se nijak nevyjádřil. Žalobkyně se svým podáním ze dne , datum, omluvila svou neúčast na tomto jednání. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Původní věřitelka uzavřela žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, a tato se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 14.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 23.744 Kč, když souhrnný poplatek dosahuje výše 9.744 Kč a to formou 53 týdenních splátek po 448 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácel úvěr dohodnutým způsobem, došlo původní věřitelkou k odstoupení od shora uvedené smlouvy a zesplatnění pohledávky. Ke dni postoupení tvoří dluh žalované 16.650 Kč (jistina ve výši 14.000 Kč a poplatek ve výši 2.650 Kč).4. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanmu poskytnuta částka 14.000 Kč, a v níž se žalovaný zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9.744 Kč a to v 53 týdenních splátkách po 448 Kč. O postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy o půjčce na základě smlouvy ze dne , datum, byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení zbytku dluhu.5. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, věty první pokud není stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.6. Zjištěný skutkový stav tak soud posoudil po právní stránce podle § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do 31.12.2013 (Smlouva o půjčce) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce. Původní věřitelka splnila svou povinnost poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky, ale žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve sjednaných splátkách nedostál. Později byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku celkem 16.650 Kč s příslušenstvím. V souladu s ust. § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění do 31.12.2013, soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené Nařízením vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění. Závěrem soud dodává, že smlouva o půjčce je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovaným zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.